12 C 227/2023-13 — Okresní soud v Olomouci

Žalující partnerka [celé jméno partnerky] se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala zrušení registrovaného partnerství, které bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Návrh odůvodnila tak, že se začaly rozcházet jejich názory na fungování společného soužití a zájmy, v důsledku čehož došlo k úplnému odcizení a ukončení společného soužití. Žalovaná partnerka se k návrhu připojila. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Partnerky dne [datum] učinily prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství před [stát. instituce]. Před soudem shodně obě partnerky vypověděly, že již od listopadu 2022 jejich partnerský vztah fakticky netrvá. Podle ustanovení § 16 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o registrovaném partnerství“), soud rozhodne o zrušení partnerství na návrh jednoho z partnerů, prokáže-li žalobce, že partnerský vztah již fakticky netrvá. Dle ustanovení § 17 zákona o registrovaném partnerství, jestliže se k návrhu na zrušení partnerství druhý partner připojí, soud nezkoumá, zda partnerský vztah již fakticky netrvá, a rozhodne o zrušení partnerství. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 16 a 17 zákona o registrovaném partnerství, neboť partnerský vztah již fakticky netrvá od listopadu 2022, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a registrované partnerství účastníků zrušil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.