18 C 1/2023-48 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 2. 1. 2023 se žalobce vůči žalované domáhal vyklizení nemovitosti specifikované ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobce má ve svém výlučném vlastnictví pozemek p.č. st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a část [územní celek], obec Olomouc, ul. [ulice] č.or. [anonymizováno]. Uvedenou nemovitost žalobce nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy uzavřené dne 6. 2. 2020 a vložené do katastru nemovitostí pod [číslo jednací] s právními účinky vkladu ke dni 6. 2. 2020. Žalovaná již v okamžiku nabytí vlastnického práva žalobce užívala bez právního důvodu v uvedeném rodinném domě samostatný byt 3+1 v 1. NP. Žalobce se opakovaně snažil dohodnout se žalovanou, aby užívaný byt vyklidila, mj. i prostřednictvím výzvy právního zástupce žalobce odeslané žalované dne 14. 9. 2022. Žalovaná však o žádné řešení nemá zájem, a byt nadále bez protiprávně užívá; s ohledem na to žalobci nezbývá než se domáhat svého práva na vyklizení svého majetku soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí. V předmětné nemovitosti žila od svých 10 let se svými adoptivními rodiči, už od té doby jí byl dům slíbený, nemovitost s manželem před rokem 2000 celou zrekonstruovali. Po smrti manžela našla klid a pokoj ve víře v živého Mesiáše, když její odlišný názor na víru rozvrátil její vztahy s rodiči, odsoudili ji a zanevřeli na ni. Před smrtí otce se rodiče rozhodli nemovitost převést na jejího syna [jméno]. Po smrti rodičů ji synové začali z domu vyhazovat, její finanční situace jí neumožňuje si zajistit náhradní bydlení. Žalobce jí zaslal výzvu k vyklizení s nabídkou vyplacení 500 000 Kč. 3. Žalobce dále uvedl, že pokud je žalobci známo, zejména z vyjádření jeho prarodičů (a rodičů žalované), když ještě žili, pak k výraznému zhoršení vztahů mezi nimi a žalovanou došlo v důsledku chování žalované, která se k nim po smrti svého manžela, do značné míry v návaznosti na své nově nabyté náboženské přesvědčení, začala chovat hrubě, až agresivním způsobem své rodiče neustále přesvědčovala o své pravdě, fyzicky je napadala, až kolikrát byli na žalovanou nuceni volat policii. Prarodiče žalobce se před žalovanou doslova zamykali, a snažili se jí v domě, kde všichni žili, vyhýbat, protože veškerý jejich osobní kontakt končil hádkami a urážkami ze strany žalované. [jméno] prarodiče se přitom (i na základě těchto zkušeností) snažili se žalovanou domluvit, aby se odstěhovala, ale na její agresivní chování již nebyli schopni účinně reagovat. V důsledku chování žalované tak její rodiče po mnoho let značně psychicky strádali, žili v neustálém stresu a strachu, a vše nakonec vyústilo mj. až v jejich rozhodnutí darovat předmětné nemovitosti ještě za života právě žalobci. Žalobci není přesně známo, zda žalovaná předchozím vlastníkům hradila paušální příspěvek na úhradu služeb, jak sama tvrdí; je ale pravdou, že po smrti babičky (od června 2022) hradí sama od sebe žalobci platbu na úhradu služeb, aniž by to ale žalobce po ní požadoval, či se s ním o tom domlouval. Žalobce nicméně, i přes všechny výhrady k žalované, pořád respektuje, že se jedná o jeho matku, a za tím účelem ji nabídl, dle svého názoru více než vstřícnou, finanční kompenzaci, byl i ochoten jí pomoci se zajištěním nájemního bydlení, stěhováním, úhradou kauce či vyřízením dávek sociální podpory (zejména příspěvku na bydlení); toto vše však žalovaná opakovaně odmítla. Jakkoli by se tak žalobce rád se žalovanou oboustranně rozumně domluvil, a řešení vzájemných vztahů cestou této žaloby, a případné navazující exekuce vyklizením, nepovažuje za optimální, stávající přístup žalované mu k jinému postupu moc prostoru nedává. <b>4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> - z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc.č. st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a část [územní celek], obec Olomouc u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [stát. instituce] Tyto nemovitosti žalobce nabyl na základě darovací smlouvy uzavřené dne 6. 2. 2020 a vložené do katastru nemovitostí pod [číslo jednací] s právními účinky vkladu ke dni 6. 2. 2020; - z výzvy k vyklizení bytu ze dne 14. 9. 2022, že žalobce vyzval žalovanou k vyklizení předmětné bytové jednotky do 30. 11. 2022; - ze shodných tvrzení účastníků, že žalovaná jak žalobci, tak jeho právním předchůdcům platila zálohy na inkaso, kdy také platila i nedoplatky, ale nejednalo se o žádné platby nájemného, nájemní vztah nebyl nikdy mezi účastníky ani předchůdci žalobce sjednán. 5. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p.č. st. 786 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a část obce Hodolany, obec Olomouc u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc. Uvedenou nemovitost žalobce nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy uzavřené dne 6. 2. 2020 a vložené do katastru nemovitostí pod [číslo jednací] s právními účinky vkladu ke dni 6. 2. 2020. Žalovaná již v okamžiku nabytí vlastnického práva žalobce užívala bez právního důvodu v uvedeném rodinném domě samostatný byt 3+1 v 1. NP. Žalobce se opakovaně snažil dohodnout se žalovanou, aby užívaný byt vyklidila, mj. i prostřednictvím výzvy právního zástupce žalobce odeslané žalované dne 14. 9. 2022. Žalovaná o žádné řešení nemá zájem, byt nadále užívá. Žalovaná jak žalobci, tak jeho právním předchůdcům platila zálohy na inkaso, kdy také platila i nedoplatky, ale nejednalo se o žádné platby nájemného, nájemní vztah nebyl nikdy mezi účastníky ani předchůdci žalobce sjednán. 6. Podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Tuto skutečnost ani žalovaná nerozporoval. Žalovaná taktéž nerozporovala, že předmětnou nemovitost užívá bez právního důvodu, když možnost vzniku nájemního vztahu oba účastníci vyloučili. Žalobce žalovanou vyzýval k vyklizení předmětné nemovitosti, což žalovaná neučinila. V souladu s ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku podal tedy žalobce tuto žalobu na vyklizení, neboť žalovaná užívá nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobce bez právního důvodu. Žaloba podaná dle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku je tedy zcela důvodná a žalobce se oprávněně domáhá vyklizení žalované z předmětné nemovitosti. Soud tedy žalobě žalobce v celém rozsahu vyhověl. 8. Lhůtu k plnění určil soud podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako patnáctidenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč Celkem tedy uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 712 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.