18 C 375/2022-38 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalující partner [celé jméno partnera] se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 11. 2022 domáhal zrušení registrovaného partnerství, které bylo založeno prohlášením o vstupu do registrovaného partnerství učiněným před [stát. instituce] dne [datum]. Návrh odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel partnerství a asi po roce se začali rozcházet v názorech na společné soužití a na vedení společné domácnosti, a v důsledku toho se navzájem odcizili. Již nežijí s partnerem ve společné domácnosti a žalující partner zájem na obnovení soužití. 2. Žalovaný partner se k návrhu připojil, když uvedl, že k navrhovateli má stále kladný vztah, ale s jeho rozhodnutím souhlasí. Potvrdil, že od září 2022 žijí odděleně. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Partneři dne [datum] učinili prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství před [stát. instituce], přičemž jejich partnerský vztah již fakticky netrvá od září 2022. Účastníci nemají zájem na obnovení partnerského soužití. 4. Podle ustanovení § 16 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o registrovaném partnerství“), soud rozhodne o zrušení partnerství na návrh jednoho z partnerů, prokáže-li žalobce, že partnerský vztah již fakticky netrvá. 5. Dle ustanovení § 17 zákona o registrovaném partnerství, jestliže se k návrhu na zrušení partnerství druhý partner připojí, soud nezkoumá, zda partnerský vztah již fakticky netrvá, a rozhodne o zrušení partnerství. 6. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 16 a 17 zákona o registrovaném partnerství, neboť partnerský vztah již fakticky netrvá, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a registrované partnerství účastníků zrušil. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.