22 C 119/2023-20 — Okresní soud v Olomouci

Odůvodnění tohoto rozsudku je koncipováno podle § 157 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. tak, že obsahuje pouze předmět řízení, skutkový závěr a stručné právní posouzení věci. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a jeho předmětem je společný návrh účastníků (manželů), kterým se domáhají rozvodu jejich manželství uzavřeného dne [datum] před Městským úřadem Litovel. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Manželství bylo mezi účastníky uzavřeno výše uvedeného dne před výše uvedeným orgánem veřejné moci. Z manželství se narodily děti, které jsou již zletilé. Manželé spolu přestali společně žít před více než třemi lety. Příčiny rozvratu manželství učinili manželé nespornými a vyplynuly také z výpovědí manželů. Tyto příčiny spočívají zejména v nevěře manžela, který si před přibližně 3 – 4 lety našel novou partnerku a manželé se vzájemně odcizili, následně přestali sdílet společnou domácnost. Vzájemné odcizení manželů je nenapravitelné a žádný z nich nespatřuje možnost obnovení manželství jako reálnou. Soud věc právně posoudil podle občanského zákoníku (zejm. § 755 a násl.) v rozhodném znění. Dospěl k závěru, že mezi manželi došlo k rozvratu manželství, na jehož příčinách se podílel primárně manžel. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 755 odst. 1 občanského zákoníku a manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, současně nelze očekávat jeho obnovení. Proto soud vyhověl společnému návrhu manželů a manželství rozvedl. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 23 z. ř. s., který stanoví obecné pravidlo, že v manželských a partnerských statusových věcech nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Výjimečné okolnosti věci odůvodňující nárok některého z manželů na náhradu nákladů řízení soud neshledal.