17 C 18/2024-26 — Okresní soud v Olomouci

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, se manžel domáhal rozvodu manželství uzavřeného s manželkou dne , datum, v Olomouci. Manžel uvedl, že za trvání manželství se narodily nezl. dcery , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dále uvedl, že manželé již déle než rok nevedou společnou domácnost. Manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, přičemž nelze očekávat obnovení manželského soužití. Důvodem rozvratu manželství byly dlouhodobé rozpory v názorech na vedení domácnosti a společné soužití, což vedlo k vzájemnému citovému ochladnutí.2. Manželka s návrhem manžela výslovně souhlasila.3. Z oddacího listu, založeného v knize manželství Magistrátu města Olomouce, ve svazku , Anonymizováno, , roč. , Anonymizováno, , na straně , Anonymizováno, , poř. č. , hodnota, , bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v Olomouci č.p. , Anonymizováno, .4. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , právní moci ke dni , datum, , bylo zjištěno, že byla soudem pravomocně schválena dohoda účastníků ohledně péče a výživy jejich nezl. dětí pro dobu před i po rozvodu manželství účastníků.5. Z výslechu manžela bylo zjištěno, že k rozvratu manželství došlo před více lety, když mezi manžely vznikaly manželské krize. Před rokem se manžel odstěhoval z domácnosti. Poté se podle manžela situace mezi manžely ještě zhoršila. S manželkou nedokázali komunikovat a nic řešit, ani přes mediaci. Za hlavní příčinu rozvratu manželství považuje manžel odlišné názory na výchovu, vedení domácnosti, náboženství a rozdílnost povah manželů. Nemá zájem na dalším setrvání v manželství.Z výslechu manželky bylo zjištěno, že k rozvratu manželství podle ní dojít nemuselo. Manžel odešel před rokem. Předtím mezi nimi byly manželské krize, a to zejména z důvodu problémů v komunikaci ohledně vedení společného života. Co se týče hospodaření, měli s manželem společný účet, ale zhruba 14 dnů po odloučení manžel navrhl, aby měli každý svůj. Nyní mají už jen společný účet pro placení hypotéky. Manželka bydlí s dcerami ve společném domě a hradí náklady na dům. Intimní život s manželem ukončili ještě předtím, než se odstěhoval. Na dcery výživné manželé hradí. Hlavní příčinou rozvratu manželství je podle manželky citové ochladnutí manžela, jeho odchod a nezájem cokoliv řešit.6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.7. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželství.8. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a při tom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.9. Soud zjistil rozvrat manželství účastníků, přičemž příčiny rozvratu manželství spatřuje zejména v tom, že manželé již dříve procházeli manželskou krizí, která byla zapříčiněna problémy v komunikaci ohledně vedení společného manželského života. Jelikož se manželům nepodařilo problémy v komunikaci překonat, manžel se odstěhoval ze společného obydlí a mezi manžely došlo k citovému odcizení, přičemž ani jeden z manželů již nemá zájem v manželství setrvávat.10. Jelikož v řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení, přičemž účastníci spolu jako manželé nežijí již více než rok, a současně bylo pravomocně rozhodnuto o poměrech jejich nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství, jsou tak splněny zákonné podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku a soud má za to, že návrhu manžela, ke kterému se manželka připojila, je za těchto okolností možno vyhovět a manželství účastníků rozvést.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud současně neshledal důvody svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků podle § 23 věty druhé z. ř. s.