109 C 28/2016-210 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu došlým dne 4. 11. 2016 domáhal se žalobce zaplacení částky 536 754 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že s žalovanými uzavřel dne [datum] Smlouvu o zhotovení, projednání a provedení dokumentace a projektu pozemní stavby k novostavbě RD na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ Smlouva“), podle níž měli žalovaní vypracovat projektovou dokumentaci k dílu s tím, že rozsah díla byl rozdělen do devíti výkonových fází. Žalovaní podle žalobce nepředali žalobci dokumentaci pro stavební povolení, vypracovali nekompletní dokumentaci pro provádění stavby a zejména neprováděli stavební a autorský dozor na stavbě. Do dne podání tohoto návrhu neprovedli žalovaní dokumentaci konečného provedení stavby. Žalovaní tak svým jednáním porušili ustanovení Profesního a etického řádu České komory architektů (jak plyne z rozsudku ČKA ze dne 26. 4. 2016, o který žalobce mj. svůj nárok opírá). Podle čl. 6 Smlouvy je architekt (zde žalovaní) povinen při zaviněném nedodržení termínu předání jednotlivých částí dokumentace povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05% za každý den prodlení z honoráře příslušného ke konkrétní výkonové fázi dle Smlouvy. Žalovaní podle žalobce porušili výkonovou fázi čtvrtou, pátou, osmou a devátou Smlouvy, s těmito jsou v prodlení, a proto žalobce vyúčtoval žalovaným smluvní pokutu ve výši 62 654 Kč, tuto žalovaní nezaplatili a na výzvu k úhradě žalobce nereagovali. Protože žalovaní neplnili své povinnosti plynoucí ze Smlouvy, jsou odpovědni za škodu ve výši 474 100 Kč včetně DPH způsobenou žalobci, která byla takto vyčíslena znalcem. Žalovaní na stavbě neprováděli řádně stavební a autorský dozor, nebylo zpracováno jasné estetické a geometrické formátování desek obkladu CEMBONIT, žalovaní porušili čl. 9 1 Smlouvy, podle které je architekt odpovědný za škodu způsobenou vykonáním nebo nevykonáním sjednaných činností a poskytnutím nebo neposkytnutím sjednaných služeb, a to po dobu deseti let od kolaudace díla. 2. V podáních ze dne 8. 12. 2012 a ze dne 12. 1. 2017 k výzvě soudu dále žalobce předložil výpočet požadované smluvní pokuty a sdělil, že úroky z prodlení požaduje po žalovaných ode dne 1. 8. 2016, neboť je výzvou ze dne 11. 7. 2016 vyzval k zaplacení žalované pohledávky ve lhůtě do 31. 7. 2016. K prodlení žalovaných s plněním jednotlivých výkonových fází, žalobce uvedl, že výkonová fáze čtvrtá dle smlouvy měla být ukončena 14. 5. 2012, výkonová fáze pátá měla být ukončena 25. 6. 2012, výkonová fáze osmá (výkon autorsko-technického a investorsko-technického dozoru od zahájení stavby po její dokončení) měla být zahájena do 31. 1. 2013, takže od 1. 2. 2013 jsou žalovaní v prodlení s řádným plněním tohoto dozoru. Přestože nárok byl uplatněn 4. 11. 2016, domáhá se žalobce úroku z prodlení ve vztahu k výkonovým fázím čtyři, pět a osm za období tří let, přesněji za 1096 dní Výkonová fáze devátá (spolupráce po dokončení díla, zejména zhotovení projektu, konečného provedení díla a spolupráce při uvedení díla do provozu) měla být dokončena do 30. 11. 2013. Žalobce se domnívá, že projekt konečného provedení díla měl být dodán bez zbytečného odkladu po datu dokončení stavby. Termín 31. 12. 2013 tak považuje žalobce za přiměřený. Prodlení ve fázi deváté dle žalobce nastalo 1. 1. 2014. Nárok byl žalobcem uplatněn 4. 11. 2016, takže žalobce se domáhá úroku z prodlení za 1039 dnů. Platební rozkaz ve věci nebyl doručen, a proto byl usnesením č. j. 109 C 28/2016-44 ze dne 6. 4. 2017 zrušen. 3. V doplnění žaloby doručeném dne 25. 6. 2018 žalobce uvedl, že dodavatelem stavby se na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] stala [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) tedy korporace žalovaných. Smyslem Smlouvy ze dne [datum] bylo podle žalobce mj. provádění autorsko a investorsko-technického dozoru, žalobce však jako laik není schopen vysvětlit rozdíly mezi typy dozoru, které měly být prováděny podle Smlouvy. Z rozsudku stavovského soudu přitom vyplynulo, že žalovaní řádně neprováděli funkci stavebního dozoru na předmětné stavbě. Stavovským soudem uvedený čl. 7 obsažený ve Smlouvě ze dne 6. 4. 2012 uvádí, že stavební dohled nad prováděním stavebních prací je zodpovědností dodavatele díla. Podle žalobce není jasné, o jaké konkrétní dílo a jakou zodpovědnost má podle tohoto čl. jít, a s ohledem na autorství smlouvy a právní postavení stran nelze tyto nejasnosti interpretovat v neprospěch žalobce. 4. Dále žalobce zaslal soudu dne 3. 10. 2019 podání, ve kterém vyúčtoval opravy poškození rodinného domu a přiložil fotodokumentaci a pak dále podání dne 14. 12. 2020, kterým reagoval na stanovisko žalovaných. 5. Zástupce žalovaných ve vyjádření ze dne 28. 8. 2017 uvedl, že žalovaní uplatněný nárok neuznávají. Dokumentace ke stavebnímu povolení byla žalobci jednoznačně předána, žalobce s ní isponoval na jednání senátu Stavovského soudu ČKA, obdržel ji společně se stavebním povolením, rovněž byla předána elektronicky prostřednictvím internetového serveru uschovna.cz. K tvrzenému vypracování nekompletní dokumentace pro provádění stavby a dokumentace konečného provedení stavby odkázali žalovaní na ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, s tím že skutečné provedení stavby se neodchylovalo od projektové dokumentace. Tím že projektovou dokumentaci měl žalobce k dispozici, byla jejich povinnost tímto splněna. Dále žalovaní nesouhlasili s tím, že by nebyl z jejich strany řádně prováděn stavební a autorský dozor. Dodavatelem stavby byla [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), a to na základě smlouvy o dílo uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako objednatelem a spol. [anonymizována dvě slova] jako zhotovitelem. Žalovaní byli v té době společníky a jednateli společnosti a na stavbě se pohybovali a její průběh koordinovali. Všechny jednotlivé výkonové fáze dle Smlouvy byly splněny řádně a včas dle dohody s žalobcem. Případné odchylky od sjednaných termínů v rámci jednotlivých výkonových fází byly projednány s žalobcem, případně plynuly ze skutečnosti, že žalobce neposkytoval potřebnou součinnost. K prodlení výkonové fáze čtyři a pět žalovaní uvedli, že žalobce po řádném předání odpovídající dokumentace uhradil faktury předložené žalovanými již v roce 2012, aniž by vznesl vůči žalovaným jakékoliv námitky k fakturaci. K prodlení s výkonovou fází osm a devět mají žalovaní za to, že uvedené činnosti, které byli žalovaní povinni realizovat v rámci těchto dvou výkonových fází, byly plněny dle Smlouvy, a žalobce nijak neprokázal, že by tomu tak nebylo. K namítanému nezpracování návrhu obložení deskami CEMBONIT vytkli žalovaní žalobci nedostatek součinnosti z jeho strany a uvedli, že spor ohledně realizace fasády není sporem vyplývajícím z uzavřené Smlouvy mezi žalobcem a žalovanými, když tato se týkala dodání projektové dokumentace. Případný spor ohledně realizace fasády tak byl Žalobce povinen řešit s dodavatelem stavby, v tomto případě tedy se spol. [anonymizována dvě slova]. Žalovaní též vyjádřili nesouhlas s vyčíslenou vzniklou škodou, neboť své povinnosti plnili řádně a včas. Dále uvedli, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaných a vyčíslenou škodou a ani jejich zavinění. Žalovaní pak dále rozporují výši případné škody. Žalovaní mají za to, že v řízení doposud Žalobce neprokázal svůj nárok na zaplacení náhrady škody. Rozsudek Stavovského soudu České komory architektů do značné míry stavěl na porušení Profesního a etického řádu České komory architektů, který není právním předpisem, ale jedná se o interní předpis stavovského orgánu, a jeho porušení nelze bez dalšího považovat za porušení ustanovení právních předpisů a samotné Smlouvy uzavřené mezi dvěma smluvními stranami. 6. Zástupce žalovaných zaslal soudu další podání dne 4. 3. 2020, 30. 8. 2020, 13. 11. 2020, ve kterých blíže rozvedl již výše popsanou argumentaci a především zdůraznil, že žalovaní nejsou pasivně legitimováni ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody, neboť tato nebyla způsobena vadami dokumentace, kterou zpracovávali podle Smlouvy. 7. Při jednání před soudem dne 19. 6. 2019 žalobce nad rámec výše uvedeného rozvedl svou argumentaci tak, že předmětná Smlouva je smlouvou spotřebitelskou, poukázal neurčitost článku 7.3 smlouvy a na skutečnost, že dozor na stavbě měli provádět žalovaní. Žalovaní setrvali na svém stanovisku a podotkli, že nejsou ve věci pasivně legitimováni. Na to žalobce upřesnil, že uplatněná smluvní pokuta nemá se [anonymizována dvě slova] nic společného a směřuje proti žalovaným. K otázce uplatněného nároku na náhradu škody zástupce žalobce uvedl, že žalovaní jsou tytéž osoby, jako ty, co vystupovaly za [anonymizována dvě slova], tuto společnost si žalovaný vzal na doporučení žalovaných. Společnost byla v úpadku a již neexistuje, vyvození odpovědnosti této společnosti tak nepřichází v úvahu, proto