16 C 92/2022-30 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem ze dne 10. května 2022 se manžel domáhal rozvodu manželství. Uvedl, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před tehdejším Městským národním výborem [obec], u obou účastníků se jedná o první manželství, oba jsou státní občané České republiky. Z manželství účastníků se narodily dvě dnes již zletilé děti. Dále uvedl, že manželství uzavírali s manželkou po známosti trvající asi jeden a půl roku a manželství považuje za spokojené a vcelku souladné do roku 1995, kdy manželka navázala důvěrnou známost s jiným mužem. Manžel přestal manželce důvěřovat a vztahy mezi manžely ochladly. Již tehdy uvažoval o rozvodu, ale s ohledem na útlý věk dětí od toho upustil. V roce 2004 se s manželkou opětovně sblížili, obnovili intimní soužití, ale v roce 2009 opět došlo k ochlazení, postupně přestali manželsky žít a zase žili víceméně vedle sebe každý svým životem. Dne 1. 1. 2018 se pak manžel definitivně odstěhoval z rodinného domu a od té doby žije se svou přítelkyni [jméno] [příjmení]. Manželé tedy již pátým rokem spolu nežijí, a tudíž manželství je ryze formální a neplní žádnou funkci. Manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení. 2. Manželka s podaným návrhem souhlasila, avšak s výhradou doplnění skutkových tvrzení obsažených v žalobě. Uvedla, že v roce 1985, v době kdy se s manželem postupně stěhovali z pronajatého bytu v [obec] do rodinného domu jejich rodičů v [obec], přistihla manžela v tomto bytě s jinou ženou a již tehdy měla v úmyslu se nechat rozvést, avšak manžel krátce na to manžel nastoupil k výkonu základní vojenské služby a proto od tohoto záměru ustoupila, přičemž manželka v té době žila u svých rodičů v [obec] a jejich rodinná situace se stabilizovala. Dále uvedla, že po manželově návratu ze základní vojenské služby se přestěhovali do domu v [obec] – [část obce], který manžel získal v rámci dědického řízení po svém otci, kdy v domě ještě dále žila manželova matka, babička a bratr. Co se pak manžela týče, ten měl vždy zaměstnání s volnou pracovní dobou a domů chodil tak, jak mu to vyhovovalo, přičemž manželce nikdy nesdělil, jaké jsou jeho příjmy. Když s ním chtěla řešit záležitosti ohledně jejich bydlení a ohledně konfliktu s jeho matkou, která jí neustále kontrolovala, odmítal se tím zabývat a odvětil jí na to, že jíní žijí i hůře. Ona byla na nastalé problémy sama, proto v roce 1991 navázala známost s jiným mužem, kterou udržovala asi 2 roky, přičemž tehdy měla v úmyslu odstěhovat se s dětmi do nájemního bytu. S tím manžel nejdříve souhlasil, a posléze ji odstěhování rozmlouval. O známosti manžela s [jméno] [příjmení] uvedla, že tato žena do jejich manželství zasahuje s různými přestávkami již asi 25 let, kdy jí manžel v minulosti opakovaně tvrdil, že vztah s ní skončil, což se nakonec ukázalo jako nepravdivé tvrzení. Kromě této ženy měl pak manžel v průběhu manželství důvěrnou známost ještě s dalšími čtyřmi ženami. 3. Po provedeném dokazování soud vzal z oddacího listu, z tvrzení účastníků, jakož i z jejich výpovědí za prokázán stav, jak byl v podstatě oběma manželi v řízení i tvrzení, tj. že manželé uzavřeli manželství dne [datum] před Městským národním výborem v [obec], u obou šlo o manželství prvé, oba jsou státními občany České republiky, poslední společné bydliště měli v [obec] – [část obce], [ulice a číslo]. Z manželství se narodily dvě dnes již zletilé děti. Manželství účastníci uzavírali ještě v době vysokoškolských studií, asi po jeden a půl roční známosti. Jak z tvrzení, tak z výpovědi účastníků dále vyplývá, že v manželství se již hned od počátku objevovaly problémy, působené nevěrou manžela, ale i konflikty s dalšími spolužijícími osobami po přestěhování se do rodinného domu zděděného manželem po jeho otci, který obývali společně s jeho matkou a bratrem, což vedlo i manželku k navázání mimomanželského vztahu a byť se vztahy poté na určitou dobu mezi manžely ustálily, opětovně, jak oba uvedli, se znovu odcizili. Definitivní rozkol manželství pak nastal odchodem manžela ze společného bydliště na přelomu roku 2017 a 2018, kdy se odstěhoval ke své přítelkyni [jméno] [příjmení], s níž od té doby žije. Od té doby manželé společně nežijí, nehospodaří, intimně se nestýkají, řeší spolu záležitosti pouze nezbytného charakteru. Žádný z manželů již nemá další zájem na setrvání manželství. Manželka jiný vztah neudržuje. 4. Podle ust. § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval výše citovaná ustanovení a dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Po provedeném dokazování soud již z tvrzení a jim odpovídajících výpovědí účastníků vzal za prokázáno, že jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno a není naděje na jeho obnovení, jestliže manželé spolu již pátým rokem vůbec nežijí, vedou již naprosto oddělené životy po všech stránkách. V tomto směru tedy o trvalém rozvratu jejich manželství není žádných pochyb. Příčiny rozvratu manželství soud shledává v jejich (dlouhodobém) vzájemném odcizení pramenícím zřejmě z jisté nesourodosti účastníků, kterou zřejmě již v době předcházející uzavření manželství nebyli schopni rozeznat. Ve výpovědích obou manželů jsou zmiňovány problémy v soužití už od počátku manželství, zjevně pramenící z nesourodého pohledu na manželství a manželské soužití, kterýžto postoj se manželům nepodařilo za celou dobu sladit. Manželství v jeho podobě jako takové v podstatě pro oba účastníky bylo nevyhovující, což se projevovalo v oboustranných„ únicích“ z něj a v pochybnostech obou manželů o jeho smyslu, nadto nelze přehlédnout, že do vztahu vskutku se promítala po značnou část doby přítomnost ještě třetí osoby, a to současné přítelkyně manžela, jejíž postava v podstatě oba manžele po celou dobu manželství provází a která tak, popravdě řečeno, je osudovou ženou manžela. 6. Je tak postaveno na jisto, že manželství tedy už svůj účel, pro který bylo založeno, zjevně nenaplňuje. Soud jej proto podle shora citovaného ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rozvedl, když zde žádný z důvodů uvedený v odst. 2 tohoto ustanovení, který by bránil rozvodu manželství, neshledal. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z.ř.s., když neshledal důvody pro aplikaci druhé věty tohoto ustanovení.