17 C 196/2023-95 — Okresní soud v Opavě

1. Po připuštění změny žaloby a jejím částečném odmítnutí co do požadavku na omluvu se žalobce domáhal vůči žalovanému bezplatného převedení pozemků parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, do svého výlučného vlastnictví nebo zaplacení částky , částka, a zřízení věcného břemene vstupu a vjezdu na uvedené pozemky ve svůj prospěch. Žalobce tvrdil, že žalovaný se vůči němu dopustil šikany tím, že , datum, na něj zavolal Policii ČR kvůli nesprávnému parkování; konkrétně žalobce svým motorovým vozidlem zaparkoval před vraty zemědělského stavení žalovaného, žalobce se domnívá, že nikoho nijak neomezoval, avšak žalovaný jej měl sprostě vyzvat domácím telefonem, aby přeparkoval, protože musí zaparkovat své vozidlo do garáže. Uvedená stavba přitom není stavbou garáže, ale zemědělskou stavbou, a vozidlo, které tam chtěl žalovaný zaparkovat, je ve vlastnictví , jméno FO, , nikoliv žalovaného. Dále žalobce v obecné rovině konstatoval, že mu žalovaný dlouhodobě škodí, a to jak na majetku, tak na zdraví různými pomluvami, lhaním a falšováním listin společenství vlastníků jednotek. Odkazoval přitom na četné přestupkové a soudní spisy.2. Žalovaný popřel, že by se vůči žalobci dopustil jakéhokoliv šikanózního jednání, což má vyplývat i z usnesení o zastavení přestupkového řízení, které žalobce v této souvislosti vyvolal. Popřel také další obecná tvrzení žalobce, ani jeden z požadavků neuznal, navíc je považoval za neurčité, a naopak poukázal na to, že je to žalobce, kdo opakovaně podává podněty různým institucím, čímž četným osobám znepříjemňuje život.3. Aniž by soud přistoupil k dokazování, žalobu zamítl, protože požadavky žalobce opřené o jeho skutková tvrzení nemají oporu v hmotném právu, tzn. nevyplývají z žádného právního předpisu. Jinými slovy, i kdyby se konflikt ohledně parkování odehrál tak, jak popisuje žalobce, z ničeho nevyplývá ani povinnost žalovaného převést bezplatně vlastnické právo k pozemkům na žalobce, ani povinnost zaplatit mu zcela nepřiměřenou částku , částka, a zřídit na pozemcích v jeho prospěch věcné břemeno vstupu a vjezdu. To platí bez ohledu na to, zda žalobce žalovanému tím, jakým způsobem zaparkoval vozidlo, znemožnil či neznemožnil vjezd do „garáže“, bez ohledu na to, zda uvedená stavba je v katastru nemovitostí zapsána jako garáž či jako zemědělská stavba, dále nehledě na to, zda vlastníkem vozidla, s nímž do ní chtěl žalovaný vjet, je žalovaný či jeho manželka. Veškeré další zmínky o pomluvách, lhaní a falšování listin zůstaly přes výzvu soudu pouze v obecné rovině. Žalobce navrhl řadu důkazů, ale tyto bylo z popsaných důvodů zbytečné provádět. Na jednání se sice dostavil, avšak opožděně až v okamžiku vyhlášení rozsudku. Žaloba je tak bez dalšího zjevně nedůvodná. Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o další požadavek na zaplacení , částka, , opět zcela nepřiměřený, k tomuto podle § 41a odst. 2 občanského soudního řádu nepřihlížel, protože byl vázaný na podmínku, že se předtím žalovaný žalobci neomluví.4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného činí , částka, a skládají se- z odměny advokáta , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 9 odst. 3 písm. b), § 7 bodu 5 advokátního tarifu (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání),- z paušální náhrady hotových výdajů , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,- z náhrady cestovních výdajů , částka, podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu z , adresa, a zpět (80 km) osobním automobilem značky , jméno FO, , se spotřebou motorové nafty 7,6 l/100 km, při ceně , částka, /l a základní náhradě , částka, /km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.,- z náhrady za ztrátu času za tuto cestu , částka, – 4 půlhodiny po , částka, podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu,- z náhrady DPH (21 %) z uvedených částek ve výši , částka, .Tarifní hodnotu, ze které stanovil výši odměny za jeden úkon právní služby, soud určil na , částka, podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu v návaznosti na požadavek uplatněný žalobcem na prvním místě, tedy požadavek na převod pozemků do výlučného vlastnictví. Učinil tak obdobně jako při učení výše soudního poplatku z návrhu s alternativním nebo eventuálním petitem (§ 6a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).5. Ostatní náklady řízení požadované žalovaným soud nepovažuje za účelně vynaložené. Pokud jde o vyjádření z , datum, , k tomuto jej soud nevyzýval, protože reakce žalobce z , datum, to nijak nevyžadovala. Tři porady žalovaného s právním zástupcem přesahující jednu hodinu soud považuje s ohledem na průběh řízení za zbytečné. Odměna a náhrady za první poradu jsou žalovanému přiznány v rámci převzetí věci advokátem, ke kterému došlo , datum, . V té době měl žalovaný od soudu k dispozici nejen žalobu a její doplnění, ale rovněž odvolání žalobce do usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce i usnesení o částečném odmítnutí žaloby. Z uvedeného muselo být žalovanému a jeho právnímu zástupci zřejmé, že soud považuje uplatněné požadavky na zjevně bezúspěšné; procesní situace se přitom po celou dobu řízení nijak nezměnila. Jakékoliv další porady tak nebyly pro řádné zastoupení žalovaného nutné.