37 C 184/2020-58 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 6. 2020, upřesněnou podáními doručenými soudu dne 27. 8. 2020 a 24. 9. 2021, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou dědici zůstavitele [celé jméno žalobce], jejich otce, zemřelého dne [datum] a že vydědění listinou ze dne [datum] je neplatné. Žalobu odůvodnili tím, že na její podání byli odkázáni soudním komisařem v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť s vyděděním v pozůstalostním řízení projevili. V žalobě uvedli, že proti žalovaným závětním dědicům požadují svůj dědický zákonný podíl, nezpochybňují platnost závěti, ale nesouhlasí s důvody, uvedenými v listině o vydědění, protože svým chováním k zůstaviteli nezavdali příčinu k vydědění. Uvedli, že zůstavitel se s žalobci nestýkal ze své vlastní vůle a vydědil je ve prospěch později založené rodiny. Žalobci, jako děti zůstavitele, nemohou být vyděděním postihovány za neshody mezi jejich rodiči, jako bývalými partnery. Žalobci se o navázání kontaktů se zůstavitelem opakovaně pokoušeli, ale postoj zůstavitele k nim byl odmítavý, zůstavitel upřednostňoval svou novou rodinu. K vydědění nepostačuje přání zůstavitele, aby konkrétní dědic nedědil, neboť jejich vztahy nebyly dobré. Toto by popřelo význam institutu nepominutelného dědice a povinného dílu. 2. Žalovaní 1) a 2) ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 3. 3. 2021, navrhli zamítnutí žaloby a své stanovisko odůvodnili tím, že žalobci se zůstavitelem neudržovali dlouhodobě žádné kontakty, žalobce a) navázal se zůstavitelem pracovní kontakty v letech 1997 1998, tato spolupráce však skončila zklamáním otce, neboť se jej syn [jméno] pokusil podvést, později mezi nimi nedošlo k žádným kontaktům a rovněž žalobkyně b) se zůstavitelem neměla v posledních 30 letech žádný vztah, nejevila o tento vztah ani o zůstavitele zájem. 3. U ústního jednání účastníci na svých stanoviscích setrvali. 4. V řízení bylo prokázáno, obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka], že zůstavitel [celé jméno žalobce], [datum narození], zamřel dne [datum] (č. l. 1 – úmrtní list), zůstavitel dne [datum] učinil závěť s listinou o vydědění, kterou vydědil své děti [celé jméno žalobce] a [jméno], rozenou [příjmení], z důvodu, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, po dobu asi 20 let se s ním nestýkali, později zůstavitel synovi na jeho žádost pomohl zachránit firmu a následně se s ním syn rozešel ve zlém, s dcerou chtěl obnovit kontakt u příležitosti svých 65. narozenin, ale ta na to nepřistoupila, od té doby se nestýkají; veškerý svůj majetek odkázal ze ¾ synovi [celé jméno žalovaného] a z ¼ synovi své manželky [celé jméno žalovaného], závěť byla pořízena notářským zápisem před notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo] ([číslo listu] – opis notářského zápisu), žalobci a) a b) dopisem ze dne 3. 2. 2020 k výzvě soudního komisaře sdělili, že závěť s listinou o vydědění neuznávají, považují je za neplatné, protože nejsou dány zákonné důvody pro vydědění, to, co je v listině uvedeno je nepravdivé a oni jsou nepominutelnými dědici zůstavitele [celé jméno žalobce] a mají nárok na dědictví podle zákonných podílů ([číslo listu] a [anonymizováno] – sdělení), žalobcům a) a b) bylo uloženo usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby proti žalovaným 1) a 2) do dvou měsíců od právní moci usnesení, podali u Okresního soudu v Ostravě žalobu na určení, že jsou dědici a že vydědění je neplatné ([číslo listu] – usnesení); nesporným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že žalobci se se zůstavitelem dlouhodobě nestýkali a nekontaktovali, jejich vztahy se omezily po rozvodu jejich rodičů. 5. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl, protože skutkový stav byl dostatečně zjištěn v řízení provedeným důkazem pozůstalostním spisem. Z níže uvedených právních závěrů soudu bylo zejména nepodstatné podrobné zjišťování, jaké byly vztahy mezi žalobci a zůstavitelem. <b>6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému stavu.</b> 7. Žalobce a) je synem a žalobkyně b) dcerou [celé jméno žalobce], narozeného [datum]; vztahy žalobců s otcem ochladly po rozchodu rodičů žalobců, v posledních mnoha letech se vzájemně nekontaktovali, vyjma krátkodobé pracovní spolupráce žalobce a) s otcem, kolem roku 1998; žalovaný 1) je synem [celé jméno žalobce], narodil se z jeho druhého manželství a žalovaný 2) je synem druhé manželky zůstavitele; otec žalobců zemřel dne [datum] a zanechal závěť s listinou o vydědění, sepsanou ve formě notářského zápisu dne 16. 9. 2002, oba žalobce v této listině vydědil s odůvodněním, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, důsledky vydědění vztáhl taky na děti žalobců, a dědici veškerého svému majetku ustanovil ze ¾ žalovaného 1) a z ¼ žalovaného 2); žalobci byli usnesením vydaným v řízení o pozůstalosti po jejich otci odkázáni na podání žaloby proti žalovaným na určení, že jsou dědici zůstavitele a že vydědění je neplatné s odůvodněním, že oba žalobci v pozůstalostním řízení namítli, že závěť s listinou o vydědění neuznávají, protože pro vydědění nejsou dány zákonné důvody a žalobci podáním žaloby v této věci uvedenému usnesení vyhověli. 8. Dle ust. § 1642 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. 9. Dle ust. § 1643 odst. 1 o. z., povinný díl může být zůstaven v podobě dědického podílu, nebo odkazu, ale musí zůstat nepominutelnému dědici zcela nezatížen. 10. Na základě právního zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, protože na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Soud vycházel z právního závěru, k němuž dospěl NS ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého se právní úpravou, účinnou od 1. 1. 2014, nepominutelný dědic stává pouhým věřitelem dědiců a dědické právo mu proto nesvědčí. Podle nové právní úpravy totiž nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl, má tedy zcela jiné postavení, než podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013. Nyní již nepominutelný dědic, na nějž zůstavitel v závěti nepamatoval, nemůže požadovat podíl na dědictví, ale toliko peněžitou částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Žalobci, jako v závěti opomenutí potomci, již nejsou zůstavitelovými dědici. Za situace, kdy zůstavitel pořídil listinu o vydědění spolu se závětí, kterou ustanovil svými dědici žalované 1) a 2), a žalobci, kteří pouze zpochybňují důvodnost jejich vydědění, avšak současně uznávají platnost zůstavitelem sepsané závěti, pak nenastal spor o dědické právo. Kdyby za této situace soud žalobě vyhověl, a případně určil nedůvodnost vydědění žalobců, nedošlo by ke změně okruhu dědiců zůstavitele, určených závětí. Podaná žaloba tedy není žalobou ve smyslu ust. § 170 z. ř. s., ale jde o žalobu, v níž se žalobci domáhají určení svého postavení, jako nepominutelných dědiců a v tom případě by musel být dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem, jak vyplývá z ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Naléhavý právní zájem dán není, protože žalobci mohli proti žalovaným podat žalobu na plnění. Usnesení vydané soudním komisařem v pozůstalostním řízení, kterým byli žalobci odkázáni na podání žaloby na určení, že jsou dědici a že vydědění je neplatné, na uvedeném závěru soudu nic nemění. Pokud tedy žalobci jako nepominutelní dědicové zůstavitele požadují svůj povinný díl, musí jej nárokovat ve sporném řízení a soud se až v tomto řízení může zabývat otázkou, zda zde byly dány důvody pro vydědění. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud v řízení úspěšným žalovaným přiznal plnou náhradu nákladů řízení, proti neúspěšným žalobcům v celkové výši 12 922 Kč. Uvedená částka sestává z náhrady za zastoupení žalovaných 1) a 2) advokátem za celkem 2 úkony právní pomoci dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve spojení s ust. § 7 téže vyhlášky, a to za převzetí zastoupení a účast u jednání dne 29. 9. 2021 ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní pomoci, celkem tedy pro dva žalované za 4 úkony právní pomoci ve výši 2 000 Kč po snížení o 20 %, tedy o 500 Kč dle ust. § 12 odst. 4 téže vyhlášky, když advokát zastupoval 2 účastníky, celková výši odměny pak činí 8 000 Kč. Dále byla žalovaným přiznána náhrada za tři režijní paušály dle ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve výši po 300 Kč, a to za převzetí zastoupení 2 režijní paušály a účast u ústního jednání ve výši 1 režijního paušálu, celkem 900 Kč, přičemž režijní paušál za společný úkon při zastoupení 2 účastníků soud přiznal pouze jednou v souladu s usnesením NS ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014. Dále byla žalovaným přiznána částka 600 Kč jako náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 téže vyhlášky, celkem 6 půlhodi