38 C 61/2020-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu 27. 4. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 26 015 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná e-mailem objednala u žalobkyně odvoz a uložení suti ze stavby [ulice a číslo] s tím, že jednotlivé termíny svozů budou dohodnuty telefonicky. Cena za odvoz a uložení suti byla sjednána ústně. Mezi smluvními stranami probíhala spolupráce již dříve a žalovaná platila žalobkyni vždy řádně a včas. Na základě telefonických objednávek provedla žalobkyně odvoz a uložení suti ve dnech 2. 9. 2019 až 5. 9. 2019 a dne 9. 9. 2019 žalobkyně provedené práce vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou do 16. 9. 2019, znějící na částku 26 015 Kč. Žalovaná společnost na uvedenou fakturu ničeho neuhradila. Žalobkyně odeslala žalované tři upomínky ve dnech 5. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 29. 1. 2020 a následně dne 8. 4. 2020 také předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce. Na uvedené výzvy k úhradě žalovaná nijak nereagovala a dluh neuhradila ani částečně, a proto se žalobkyně domáhá, aby jí byla žalovaná zavázána zaplatit částku 26 015 Kč na dlužné jistině. Žalobkyně žalobou uplatňuje dále příslušenství pohledávky spočívající v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení č. 351/2013 Sb. a zákonný úrok z prodlení počínaje dnem splatnosti faktury, tj. od 17. 9. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že předmět díla, tj. odvoz a uložení suti ze stavby [ulice a číslo], nebyl žalobkyní proveden v rozsahu, jaký si smluvní strany ujednaly při osobních a telefonických jednáních, tedy že dílo trpělo vadami. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že žalobkyně neodvezla ze stavby veškerou suť, která se tam nacházela, ačkoliv se k tomu zavázala. K prokázání svých tvrzení žalovaná navrhla výslech svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované, který měl svou výpovědí ozřejmit přesný rozsah neprovedení díla a sdělit, se kterými osobami telefonicky hovořil ohledně rozsahu, ve kterém dílo nebylo provedeno. 3. Žalobkyně písemným podáním doručeným soudu dne 14. 9. 2020 vzala žalobu zpět co do částky 26 015 Kč, tedy celé jistiny, s odůvodněním, že žalovaná jistinu dne 10. 9. 2020 uhradila. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. 38 C 61/2020-22, řízení co do částky 26 015 Kč v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) zastavil. Souhlasu žalované se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání. 4. Řízení je nadále vedeno ohledně příslušenství pohledávky spočívající v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení č. 351/2013 Sb. a zákonného úroku z prodlení za období ode dne 17. 9. 2019 do dne 10. 9. 2020 ve výši 2 553,81 Kč. 5. K ústnímu jednání, které se konalo dne 19. 1. 2021, se žalovaná nedostavila, přičemž svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>6. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.</b></i> 7. Z e-mailu ze dne 27. 6. 2019 soud zjistil, že z adresy [email] na adresu [email] dne 27. 6. 2019 [jméno] [příjmení], jednatel žalované, odeslal objednávku odvozu a uložení suti ze stavby [ulice a číslo]. Jednotlivé svozy budou řešeny telefonicky, cena byla poptána na uvedený e-mail. 8. Z formuláře Alonž – záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku ze dne 2. 9. 2019 a 3. 9. 2019 soud zjistil, že byly provedeny nakládky z místa [ulice] v obou dnech a nakladač byl vytížen po dobu 8 hodin. 9. Z formuláře Alonž – záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku ze dne 4. 9. 2019 soud zjistil, že byly provedeny nakládky z místa [ulice], bylo ujeto [anonymizováno] km a nakladač byl vytížen po dobu 9 hodin 45 minut. 10. Z formuláře Alonž – záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku ze dne 5. 9. 2019 soud zjistil, že byly provedeny nakládky z místa [ulice], bylo ujeto [anonymizováno] km a nakladač byl vytížen po dobu 8 hodin. 11. Z faktury [číslo] vystavené dne 9. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně jakožto dodavatel vyúčtovala žalované jakožto odběrateli částku 26 015 Kč za dopravu provedenou dne 2. 9. 2019 – nakladač 8 hod. á 550 Kč, tj. 4 400 Kč; dne 3. 9. 2019 – nakladač 8 hod. á 550 Kč, tj. 4 400 Kč; dne 4. 9. 2019 – ujeto [anonymizováno] km á 28 Kč a nakladač 10 hod. á 550 Kč, tj. 952 Kč a 5 500 Kč; dne 5. 9. 2019 – ujeto [anonymizováno] km á 28 Kč a nakladač 8 hod. á 550 Kč, tj. 1 848 Kč a 4 400 Kč. Účtováno je dále DPH ve výši 21 %. Celkově je k úhradě fakturováno 26 015 Kč s datem splatnosti 16. 9. 2019. 12. Z první upomínky ze dne 5. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 26 015 Kč dne 5. 12. 2019. 13. Z druhé upomínky ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 26 015 Kč dne 11. 12. 2019. 14. Z třetí upomínky ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 26 015 Kč dne 29. 1. 2020. 15. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 4. 2020 vč. podacího archu a dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k plnění částky 26 015 Kč před podáním žaloby, výzva byla dne 6. 4. 2020 odeslána a dne 8. 4. 2020 ji žalovaná převzala. 16. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 10. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná společnost uhradila žalobkyni dne 10. 9. 2020 částku 26 015 Kč a jako účel platby je v uvedeném dokladu uvedena„ úhrada faktury [číslo]“. 17. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého žalobkyně se žalovanou ústně uzavřely smlouvu, jejíž předmět plnění spočíval v odvozu a uložení suti ze stavby [ulice a číslo]. Žalobkyně ve dnech 2. 9. 2019 až 5. 9. 2019 provedla jízdy z adresy [ulice] a dne 9. 9. 2019 vystavila fakturu [číslo] za provedenou dopravu na částku 26 015 Kč s datem splatnosti 16. 9. 2019. Žalovaná fakturu neuhradila ani po opakovaných výzvách žalobkyně, a proto žalobkyně podala projednávanou žalobu k soudu. Po zahájení řízení, ještě před prvním jednáním ve věci, konkrétně dne 10. 9. 2020 žalovaná uhradila na fakturu [číslo] částku 26 015 Kč. 18. Soud předně konstatuje, že po částečném zastavení řízení zůstalo předmětem řízení příslušenství pohledávky, které dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) tvoří mj. úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle ust. § 1970 věty první občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Příslušenství je tedy nárok odvozený od prodlení dlužníka. 19. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná svým částečným plněním ve výši 26 015 Kč, tj. jistiny v celém rozsahu, uznala i zbytek dluhu spočívajícího v příslušenství pohledávky, neboť podle ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle ustálené judikatury částečné plnění má za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud dlužník plní na svůj dluh a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje. Nebylo zjištěno, že by žalovaná při úhradě dluhu učinila jakoukoliv výhradu ohledně jeho zbytku v podobě příslušenství pohledávky. Uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka (tj. žalovanou), který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Bylo tedy na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že v prodlení s úhradou pohledávky nebyla. Žalovaná sice v průběhu řízení tvrdila, že není v prodlení, neboť fakticky je v prodlení žalobkyně, která neprovedla dílo ve sjednaném rozsahu, protože ze stavby nebyla odvezena veškerá suť a dále, že tyto vady žalovaná žalobkyni vytkla, žalovaná však ani k písemné výzvě soudu neučinila konkrétní tvrzení, kdy, kým a komu byly vady vytčeny. Konkrétní tvrzení nelze nahradit návrhem na výslech svědka, který má skutková tvrzení specifikovat. Soud byl připraven žalovanou poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., nicméně žalovaná se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. Lze shrnout, že žalovanou v důsledku k