62 C 264/2021-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků, které tito uzavřeli dne 10. 10. 2020 před [územní celek] – [anonymizována tři slova] [část obce] a [část obce]. 2. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, účastníci uzavřeli manželství dne 10. 10. 2020 před [územní celek] – [anonymizována tři slova] [část obce] a [část obce], u obou se jedná o manželství prvé a poslední společné bydliště měli v [obec]. Z jejich soužití se nenarodily žádné děti. Manželství účastníků bylo uzavřeno po krátké půlroční známosti, přičemž společné soužití bylo po dobu půl roku klidné, pak začaly problémy, které vyplývaly z problematického vztahu manžela s dcerou manželky, které nevhodně nadával a nevhodně se k ní choval a ona mu to následně oplácela a problémem v jejich soužití také byly otázky finanční, když manžel uváděl, že chodí do práce, přičemž toto se ukázalo jako nepravdivé a mezi účastníky tak byla postupem času narušena důvěra, která vedla k odstěhování manžela ze společné domácnosti v červnu letošního roku. V současné době žádný z nich nemá zájem o obnovení společného manželského soužití, když oba jednoznačně tuto možnost do budoucna vyloučili. 3. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že návrh byl podán důvodně. V projednávané věci byly splněny veškeré podmínky dané ustanovením § 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť soud shledal, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení společného manželského soužití, když tuto možnost do budoucna oba účastníci rezolutně a shodně vyloučili. Příčiny rozvratu manželství soud shledal na stranách obou účastníků a spatřuje je jednak v problematickém vztahu manžela s dcerou manželky a rovněž v neshodách pokud se týkalo finančního hospodaření mezi účastníky, což vedlo k narušení důvěry mezi účastníky a jejich odcizení a nakonec k odstěhování manžela ze společné domácnosti. Z výše uvedených důvodů soud návrhu vyhověl a manželství účastníků k jejich shodnému stanovisku rozvedl. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když oba účastníci se tohoto práva výslovně vzdali.