61 C 317/2018-183 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud vypořádal společné jmění manželů po rozvodu jejího manželství. Uvedla, že její manželství trvalo od [datum] do [datum], po rozvodu manželství se nepodařilo uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění. Navrhovala, aby soud vypořádal jako společné věci osobní automobil, obytný přívěs s vybavením, loď, družstevní byt účastníků, družstevní garáž účastníků a finanční prostředky na bankovním účtu. 2. Žalovaný souhlasil s tím, aby společné jmění účastníků vypořádal soud svým rozhodnutím, v zásadě nerozporoval ani návrhy žalobkyně na to, komu mají být jednotlivé věci přikázány do výlučného vlastnictví. Účastníci se však neshodli zejména na ocenění jednotlivých hodnot náležejících do zaniklého společného jmění a dále na otázce zohlednění vnosů žalovaného do společného jmění, proto v řízení účastníci nedosáhli dohody a věc nebyla uzavřena smírně. 3. Soud projednal věc při ústních jednáních v přítomnosti obou účastníků, provedl navržené důkazy s níže odůvodněnými výjimkami a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 4. Z nesporných tvrzení účastníků a rovněž z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum]. V průběhu manželství nebyl rozsah společného jmění manželů zúžen ani jinak modifikován. 5. Soud předesílá, že při vypořádání společného jmění manželů v tomto případě vycházel z pravidel podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), když manželství účastníků bylo sice uzavřeno za účinnosti předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale k jeho zániku došlo až za účinnosti zákoníku č. 89/2012 Sb. (viz. rozhodnutí 22 Cdo 6109/2017 z 27. 3. 2018). Návrh na vypořádání byl podán ve lhůtě tří let od rozvodu manželství v souladu s § 740 a § 741 o. z. 6. Soud provedl dokazování ve vztahu k jednotlivým položkám, které byly označeny jako součást společného jmění manželů a byly navrženy účastníky k vypořádání, a dospěl ohledně nich k následujícím zjištěním. Již na tomto místě soud předesílá, že při oceňování jednotlivých položek vycházel z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu v souladu s rozhodnutím 22 Cdo 1205/2019 z 28. 4. 2020. 7. Účastníci předně navrhovali vypořádat společný družstevní podíl v Bytovém družstvu [ulice a číslo], se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu [číslo] na adrese [adresa]. [příjmení] [číslo]. Z provedených důkazů, zejména z dohody o výměně bytů z [datum], z rozhodnutí o schválení této dohody z [datum], z dohody o užívání bytu z [datum] a z nájemní smlouvy z [datum], a v podstatě též z nesporných tvrzení účastníků, soud zjistil, že účastníci byli původně nájemci menšího bytu na adrese [adresa], v roce [rok] tento byt vyměnili za jejich stávající družstevní byt na adrese [ulice a číslo] [ulice] podíl, se kterým je spojeno právo nájmu tohoto bytu, je jako majetková hodnota součástí zaniklého společného jmění manželů a je nutno jej vypořádat v tomto řízení. Účastníci se shodují, že od rozvodu manželství tento byt užívá žalovaný a že mu družstevní podíl spojený s tímto bytem má nadále zůstat, současně však účastníci měli zásadně rozlišnou představu o hodnotě tohoto bytu, resp. družstevního podílu. Soud proto přistoupil k ocenění bytu ustanoveným znalcem a ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], Ph.D., ze dne [datum] [číslo] zjistil, že tento byt byl po rozvodu manželství rekonstruován výlučným nákladem žalovaného (na tomto se shodují i účastníci), tržní hodnota bytu zohledňující skutečný aktuální stav bytu včetně rekonstrukce činí 2 800 000 Kč, tržní hodnota nezohledňující rekonstrukci (tzn. podle stavu ke dni rozvodu) činí 2 650 000 Kč. Soud při vypořádání společného jmění manželů vyšel z ceny 2 650 000 Kč, tedy nezohlednil navýšení bytu v důsledku rekonstrukce provedené a zaplacené žalovaným. Za situace, kdy tuto rekonstrukci zajistil a také financoval žalovaný, se totiž jeví jako nespravedlivé vůči žalovanému, aby navýšení hodnoty v důsledku rekonstrukce šlo fakticky k jeho tíži, a naopak aby žalobkyně, ačkoliv se na rekonstrukci nepodílela, profitovala z navýšení ceny bytu v důsledku rekonstrukce. Soud tedy uzavírá, že majetkovou hodnotu spočívající v družstevním podílu v bytovém družstvu spojeném s užíváním bytu oceňuje ve výši 2 650 000 Kč podle závěrů provedeného znaleckého posudku. V souladu s oboustranným návrhem účastníkům přikázal soud tento družstevní podíl žalovanému, což ostatně odpovídá i faktickému stavu, kdy žalovaný po ukončení soužití účastníků tento byt užíval. 8. Předmětem vypořádání je dále družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu [příjmení], se kterým je spojeno právo nájmu garáže v [obec] na ulici [ulice]. Ohledně této položky se účastníci neshodli jak na ceně, tak na tom, zda vůbec garáž náleží do společného jmění manželů nebo jde o výlučný majetek žalovaného. Soud dospěl k závěru, že tento družstevní podíl náležel do zaniklého společného jmění manželů, v podrobnostech soud odkazuje na odstavec 12 odůvodnění tohoto rozsudku a doplňuje, že ze zápisu o předání a převzetí garáže z [datum] a ze smlouvy o nájmu garáže z [datum] má za prokázané, že účastníci užívají tuto družstevní garáž jako nájemci již od [datum]. Vzhledem k neshodě účastníků na ceně této garáže, resp. družstevního podílu, byl i k ocenění této garáže ustanoven znalec. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] Ph.D. ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že tržní hodnota družstevního podílu spojeného s užíváním této garáže činí 255 000 Kč. Soud tedy při vypořádání vycházel z této ceny a v souladu s návrhem obou účastníků přikázal družstevní podíl spojený s užíváním garáže žalovanému. 9. Dále byl předmětem vypořádání osobní automobil značky Škoda Octavia [registrační značka]. Účastníci se neshodli na způsobu nabytí tohoto automobilu, když podle žalobkyně byl zakoupen jako nový v Německu a podle žalovaného jako výrazně ojetý v České republice, tvrzení obou účastníků však odpovídají závěru, že automobil byl součástí společného jmění účastníků jako manželů, když byl pořízen v průběhu manželství a nebyla tvrzena ani prokázána žádná okolnost, ze které by vyplývalo, že by se jednalo o položku nespadající do zákonného rozsahu společného jmění manželů. Vzhledem k zásadním neshodám účastníků na ceně tohoto automobilu byl i tento v řízení oceněn soudem ustanoveným znalcem. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že tržní hodnota automobilu činí 136 700 Kč včetně DPH. Soud proto při vypořádávání tohoto vozidla vyšel z uvedené objektivně stanovené ceny. V průběhu řízení sice účastníci navrhovali přikázat toto vozidlo žalovanému, při posledním jednání však změnili stanovisko a oba navrhovali přikázat je žalobkyni. Soud tento návrh akceptoval, a to i proto, že se tím sníží částka, kterou bude muset žalovaný vyplatit žalobkyni na vypořádání. 10. Ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku tedy soud přikázal do výlučného vlastnictví účastníků družstevní podíly spojené s užíváním bytu a garáže a dále osobní automobil, jak bylo uvedeno výše, když v době rozhodování soudu učinili účastníci předmětem vypořádání již jen tyto tři položky. Na počátku řízení navrhovala žalobkyně vypořádat ještě obytný přívěs s vybavením, loď a zůstatek na účtu u [anonymizováno] bank [číslo]. Při jednání dne [datum] však žalobkyně vzala zpět návrh na vypořádání těchto položek, soud proto ve výroku IV. tohoto rozsudku zastavil řízení co do jejich vypořádání. Souhlas žalovaného se zastavením řízení v tomto rozsahu vyplývá již z procesního stanoviska žalovaného, který nesouhlasil s tím, že by uvedené položky byly součástí zaniklého společného jmění. 11. Žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že před uzavřením manželství disponoval částkou 30 000 západoněmeckých marek (dále jen [příjmení]), že tato částka byla použita na zakoupení původního bytu účastníků na adrese [adresa], a že by měla být vyhodnocena jako vnos žalovaného do společného jmění. Soud toto tvrzení žalovaného neakceptoval, a to ze dvou důvodů. Prvním zásadním je skutečnost, že žalovaný, ač opakovaně soudem vyzván, toto své tvrzení neprokázal. Druhým je pak skutečnost, že k tomuto vnosu mělo dojít již v roce 1977, poté spolu účastníci žili v manželství několik desítek let, prakticky podstatnou část života, za tuto dobu nepochybně do společného jmění manželů nabyli větší množství majetku a měli také výdaje jako každá jiná rodina, a jeví se jako nespravedlivé, aby vnos učiněný více než 40 let před zánikem společného jmění manželů byl ještě zohledňován. 12. Dále žalovaný tvrdil, že někdy po úmrtí své matky v letech 1980 až 1985 obdržel od svých příbuzných na vypořádání dědictví částku 5 000 [příjmení], za kterou koupil pozemek u [město], tento po nějaké době prodal a koupil družstevní garáž, která je nyní vypořádávána. Žalovaný upřesnil, že na pořízení garáže uvedená částka nestačila, bylo nutno přidat ještě nějaký obnos ze společných