63 C 251/2021-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Osvojitel se návrhem podaným zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl tak, že zletilý [osobní údaje osvojence], syn matky [jméno] [příjmení], narozené [datum], a otce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], se od právní moci rozsudku stává osvojencem osvojitele [celé jméno osvojitele], narozeného [datum]. Navrhovatel odůvodnil svou žalobu tím, že osvojitel uzavřel dne [datum] manželství s paní [jméno] [příjmení], ta měla po rozvodu svého manželství v péči osvojovaného syna [jméno], jehož otcem je [jméno] [příjmení]. Syn [obec] byl svěřen do péče matky, spolu s osvojitelem žili všichni tři ve společné domácnosti, po celou dobu se mu osvojitel pokoušel nahradit otce a staral se o něho jako o vlastního, vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. Biologický otec se se synem od rozvodu, tedy od roku [rok], vůbec nestýká. Osvojitel se k osvojenci choval jako k vlastnímu synovi, společně s manželkou ho vychovávali, hradili jeho vzdělání, trávili společné dovolené, stále ho podporují. Syn [obec] také požádal o změnu svého příjmení z [příjmení] na [celé jméno osvojitele], chtěl, aby jeho děti nosily jméno [celé jméno osvojitele]. Navrhovatel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a zároveň osvojovaný je dítětem manželky navrhovatele, osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem biologického otce. 2. Osvojenec se k návrhu vyjádřil tak, že souhlasil s osvojením. 3. Opatrovník nezletilých dětí osvojence se k žalobě vyjádřil tak, že s ní souhlasí. 4. Matka osvojence [jméno] [příjmení] se k žalobě vyjádřila tak, že s ní souhlasí. 5. Otec osvojence [jméno] [příjmení] se k návrhu vyjádřil tak, že s ní souhlasí. 6. Účastnickou výpovědí osvojitele [celé jméno osvojitele] vzal soud za prokázané, že s osvojencem žili spolu ve společné domácnosti od jeho 6 let, tzn. od roku [rok], původně bydleli v [obec] – [část obce], poté se na [obec], kde v současné době žijí, odstěhovala nejdříve manželka, která se starala o nemocnou maminku, poté se tam odstěhoval i on, zhruba v r. [rok] a [příjmení] nechali byt v [obec]. Osvojitel se o něj staral celý život jako o svoje dítě, z jejich manželství se žádné dítě nenarodilo. O osvojení uvažoval již dříve, ale nebyl na to čas, před nedávnem, zhruba před 2 lety, přijal i jeho příjmení a chtěli to dotáhnout, aby byl jako jeho syn. 7. Účastnickou výpovědí osvojence [celé jméno osvojence] vzal soud za prokázané, že osvojitel se k nim nastěhoval asi v r. [rok] nebo [rok], původně žili v [obec] – [část obce] v bytě. Když mu bylo asi [anonymizováno] let, tak se odstěhovali do [obec], rodiče mu nechali byt v [část obce]. S biologickým otcem, panem [příjmení], se nestýká, viděl ho jednou, asi když mu bylo 10 nebo 12 let, předtím, když byl miminko. Žádný kontakt s ním nemá. Za svého otce považuje osvojitele. Za dobu jejich soužití se žádné problémy nikdy nevyskytly. Ženatý není, má dceru [jméno] a [datum] se mu narodil syn [jméno] [celé jméno osvojitele]. Svatbu plánuje na [anonymizováno] letošního roku. Osvojitel se stará o jeho děti jako dědeček, z tohoto důvodu také změnil příjmení, aby ho měli stejné, jaké dědeček. 8. Výpovědí matky osvojence [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že osvojitel je jejím manželem, osvojenec je její syn, ve společné domácnosti žili od doby, kdy syn nastoupil na základní školu, od té doby žili ve společné domácnosti až do jeho plnoletosti. Manžel jej vychovával jako svého vlastního syna, mezi nimi se nikdy neobjevily žádné závažné problémy. Pokud se jedná o biologického otce syna, a to [jméno] [příjmení], nikdy se nestaral, nejevil zájem, přestal se starat už před jejich rozvodem. 9. Oddacím listem ze dne [datum] vystaveným [stát. instituce] vzal soud za prokázané, že matka osvojence [jméno] [příjmení] uzavřela manželství s osvojitelem dne [datum]. [příjmení] listem osvojence ze dne [datum] vystaveným [stát. instituce] vzal soud za prokázané, že osvojenec se narodil dne [datum] matce [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], a otci [jméno] [příjmení]. 10. Dle ust. § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 11. Dle ust. § 847 odst. 1 písm. c) o. z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. 12. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že osvojitel uzavřel dne [datum] manželství s paní [jméno] [příjmení], ta měla po rozvodu svého manželství v péči osvojovaného syna [jméno], jehož otcem je [jméno] [příjmení]. Syn [obec] byl svěřen do péče matky, spolu s osvojitelem žili všichni tři ve společné domácnosti, a to od doby, kdy syn nastoupil na základní školu, od té doby žili ve společné domácnosti až do jeho plnoletosti. V řízení bylo dále shodnými výpověďmi účastníků prokázáno, že po celou dobu se mu osvojitel pokoušel nahradit otce a staral se o něho jako o vlastního, vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. S biologickým otcem, panem [příjmení], se nestýká, viděl ho jednou, asi když mu bylo 10 nebo 12 let, předtím, když byl miminko, žádný kontakt s ním nemá, za svého otce považuje osvojitele. Za dobu jejich soužití se žádné problémy nikdy nevyskytly. Osvojenec ženatý není, má dceru [jméno] a [datum] se mu narodil syn [jméno] [celé jméno osvojitele], svatbu plánuje na [anonymizováno] letošního roku. 13. Osvojení zletilého dle ust. § 846 o. z. je institutem zcela výjimečným, jenž má pomoci řešit některé situace, které jinak než výslovným zákonným ustanovením (jde o záležitost statusovou) řešitelné nejsou. Pro osvojení těchto osob platí základní pravidlo, a to že osvojení zletilého nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy, který v žádném případě nesmí existovat, je všude tam, kde situaci lidí lze vyřešit spíš jiným statusovým institutem. Zletilého nelze dále osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. V daném případě však bylo prokázáno, že osvojitel pečoval o osvojence jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, za této situace dojde rozhodnutím soudu pouze k uvedení do souladu právních a faktických poměrů a návrh tak není v rozporu s dobrými mravy. Soud zároveň dospěl k závěru, že návrh není ani v rozporu s odůvodněným zájmem biologického otce, který o syna nikdy neměl zájem, ani se zájmy nezletilých dětí osvojence. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když navrhovatelé byli sice ve věci úspěšní, v daném případě však nebylo po kom náhradu nákladů řízení požadovat a účastníci ani náhradu nákladů řízení nepožadovali.