26 C 16/2023-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou dne 3. ledna 2023 se žalobce domáhá zrušení výživného k žalované, která je jeho zletilou dcerou a která již ukončila své studium. 2. Žalovaná s žalobou vyjádřila souhlas. 3. Z potvrzení [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 6. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla studentkou této školy od 16. 9. 2019 do 30. 6. 2022. 4. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá. 6. Protože je žalovaná osobou, která je schopna sama se živit, neboť se již soustavně v rámci denního studia nepřipravuje na budoucí povolání, nýbrž školu ukončila dne 30. 6. 2022, soud proto vyhověl návrhu na zrušení vyživovací povinnosti a s účinností 1. října 2022 vyživovací povinnost žalobce k žalované, která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2017, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne 1. 11. 2017 ve výši 9 000 Kč měsíčně, ve výroku I. tohoto rozsudku zrušil. 7. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšný žalobce, který by jinak měl proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.