27 C 44/2023-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Osvojitel se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí o osvojení zletilé osvojenky osvojitelem, a to v podobě osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého. Důvodem pro podání návrhu byla skutečnost, že osvojitel uzavřel dne [datum] manželství s matkou osvojenky a od počátku pečuje o osvojenku jako o vlastní dceru. Mezi osvojitelem a osvojenkou je dostatečný věkový rozdíl a osvojení není v rozporu s dobrými mravy. 2. Osvojenka s návrhem osvojitele souhlasila a výslovně se k němu připojila. 3. Úvodem nutno zkonstatovat, že vedle osvojitele a osvojenky je dalším účastníkem řízení dle ustanovení § 448 odst. 2 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako„ z. ř. s.“) a dle ust. § 805 a § 809 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako„ o. z.“) i matka osvojence, v daném případě manželka osvojitele, která s osvojením své dcery osvojitelem projevila souhlas v samotném návrhu, k němuž se připojila, i u ústního jednání. 4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti: 5. Z oddacího listu osvojitele a matky osvojenky, že tito uzavřeli manželství dne [datum] před Úřadem městského obvodu [část obce] a [část obce]. 6. Z rodného listu osvojenky, že tato se narodila ve městě Jastrzebie-Zdrój v Polsku a jejími rodiči jsou matka osvojenky a [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] ve městě Swidnica v Polsku. 7. Z dopisu doručeného soudu dne [datum], že otec osvojenky [jméno] [jméno] [příjmení] sdělil soudu, že žádá, aby bylo rozhodnuto bez jeho svědecké výpovědi a že si váží péče, kterou výchově osvojenky věnuje osvojitel. 8. Soud vzal dále v řízení z výslechu všech účastníků za prokázáno, že tito souhlasí s osvojením osvojenky osvojitelem, neboť osvojitel pečoval o osvojenku již od jejího dětství, tuto považuje za svou dceru a osvojenka považuje osvojitele za svého otce, přičemž k sobě mají nanejvýš pozitivní vztah. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Od výslechu otce osvojenky bylo soudem upuštěno, neboť tento s takovým postupem výslovně souhlasil, přičemž aktuálně se zdržuje ve Francii, tudíž provedení jeho výslechu by za uvedených okolností bylo zcela nehospodárným. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: 11. Osvojenka a osvojitel mají mezi sebou pozitivní vztahy na úrovni dcery s otcem, oba s osvojením souhlasí, přičemž manželka osvojitele, která je matkou osvojenky, s osvojením své dcery osvojitelem rovněž souhlasila a pokrevní otec osvojenky vyjádřil svůj vděk ve vztahu k osvojiteli. 12. Podle ust. § 846 o. z., zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 13. Podle ust. § 847 odst. 1 a 2 o. z., zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela (odst. 1). Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů (odst. 2). 14. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 15. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci je shledávána přítomnost mezinárodního prvku, když osvojenka je státním příslušníkem jak České republiky, tak i Polské republiky a matka osvojenky je státním příslušníkem Polské republiky, přičemž všichni účastníci mají obvyklý pobyt na území České republiky, musel soud na prvém místě vyřešit otázku své pravomoci k projednání návrhu a následně pak otázku aplikace příslušného hmotného práva. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná dvoustranná smlouva, jíž by byla vázána Česká republika a Polská republika a která by upravovala otázky osvojení zletilého, bylo nutné aplikovat zákon o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako„ ZMPS“). Dle ust. § 60 odst. 2 písm. b) ZMPS rozhodovat ve věcech osvojení přísluší českým soudu mimo jiné, má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v České republice obvyklý pobyt. Vzhledem k tomu, že osvojitel je občanem České republiky a současně zde má i svůj trvalý i faktický pobyt, je tímto dána pravomoc českých soudu k projednání návrhu, když místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě vyplývá z ust. § 445 zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb., když Okresní soud v Ostravě je obecný soud osvojenky, která má v obvodu tohoto soudu obvyklý pobyt. Rozhodné právo pak vyplývá z úpravy § 61 ZMPS. Dle odst. 1 tohoto ustanovení, k osvojení je třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel. Dle odst. 3 téhož ustanovení, jestliže by bylo třeba podle odstavců 1 a 2 použít zahraničního právního řádu, který osvojení nedovoluje nebo je připouští jen za okolnosti mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů nebo osvojenec mají v České republice obvyklý pobyt. V polském občanském právu je upraveno toliko osvojení nezletilého a osvojení zletilého de lege lata umožněno není. V souladu se shora zmíněným ust. § 61 odst. 3 ZMPS tak bylo nutné posoudit, zda jsou k osvojení splněny podmínky právního řádu českého náhradou za právní řád polský. 16. Na základě provedeného dokazování pak vzal soud v řízení jednoznačně za prokázáno, že byly splněny podmínky shora citovaných ustanovení českého občanského zákoníku pro osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého. V prvé řadě soud neshledal žádné okolnosti, které by měly vést k závěru, že osvojení je v rozporu s dobrými mravy. Dále lze uzavřít, že byly naplněny předpoklady uvedené v ust. § 847 odst. 1, písm. c) a d) o. z., neboť osvojitel pečoval o osvojenku již od jejího raného dětství a osvojenka je zároveň dcerou manželky osvojitele. Pokud jde o pokrevní rodiče osvojenky, v řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by měl soud usuzovat na rozpor osvojení s jejich odůvodněným zájmem, když matka osvojenky s osvojením výslovně souhlasila a k návrhu se připojila a otec osvojenky vyjádřil vděk osvojiteli s péčí věnovanou zletilé osvojence a neuvedl nic, co by úspěšnému osvojení mělo stát v cestě. Konečně, nelze přehlížet, že jak osvojenec, tak osvojenka k sobě mají velice blízký vztah a spolu s matkou osvojenky vytváří příznivé rodinné prostředí, kdy kompletní začlenění osvojenky do takové rodiny prostřednictvím osvojení je zcela pochopitelným krokem. Ze všech uvedených důvodů soud návrhu na osvojení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 797 o. z., podle kterého se na základě rozhodnutí soudu o osvojení osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení (III.) je odůvodněn skutečností, že žádný z účastníků na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval.