17 C 311/2023-45 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o zápůjčce (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne , datum, převodem na účet , částka, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen „Poplatek“ , částka, , a to nejpozději do , datum, . Celkem bylo uhrazeno , částka, . K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, , Poplatek ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, dle čl. 2.3 Smlouvy za písemné výzvy odeslané dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a smluvní pokuta ujednaná ve Smlouvě, kterou však žalobkyně uplatňuje toliko ve výši , částka, . Z celkové částky , částka, s příslušenstvím shora a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, žalovaný ničeho, ani přes písemnou výzvu advokáta, nezaplatil.2. Žalovaný bez jakékoliv omluvy a žalobkyně a její zástupce po předchozí omluvě se k jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti; v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, , žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, . Žalovaný se zavázal celkem kromě , částka, zaplatit poplatek , částka, nejpozději do , datum, . Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak za situace, kdy nebyl tvrzen opak, vzal soud za prokázáno, že žalovaný ničeho z částek shora nezaplatil.4. Dle Zákaznické karty nikterak nedatované nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána a soud tak byl připraven učinit též následně u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když zejména nijak nezjišťovala jakékoliv výdaje žalovaného a logicky je tak ani nemohla ani jakkoliv dále ověřovat, spokojila se toliko s lustrací v centrální evidenci exekucí, která však nemohla být negativní, když zprávou vyžádanou soudem od Exekutorská komora České republiky, bylo naopak prokázáno, že ke dni , datum, byl žalovaný postižen dvěma neskončenými exekucemi zahájenými , datum, resp. 1 .7. 2021 a výpisem poskytnutým soudu z BRKI a NRKI, že ke dni , datum, měl žalovaný 1 nesplacený úvěr u Leasing CS a.s. Žalobkyně se nepozastavila ani nad tím, že adresa trvalého bydliště žalovaného je tzv. úředním pobytem, neposuzovala nájemní smlouvu žalovaného, jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením běžně spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), neposuzovala ani výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy žalovaný vlastnil bankovní účet na své jméno (k podrobnostem viz citované usnesení shora). Na shora uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že si žalobkyně vyžádala výplatnice za 4,5/2021 a občanský průkaz žalovaného s rodinným stavem „svobodný“, přičemž nijak dále nezkoumala existenci případné vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , odeslanou dle podacího archu k ní dne , datum, , ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do části 47 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování, ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2390 a násl. o. z. jako smlouvy o zápůjčce. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru vůbec nezkoumal žalovaným v Zákaznické kartě toliko tvrzené výdaje žalovaného (k podrobnostem viz odstavec 4. tohoto odůvodnění). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. Ve zbývající převážné části 53 % (, částka, , , částka, a s připočtením , částka, představující kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní. Soud zamítl též žalobkyní uplatněný nárok na příslušenství ve formě úroku z prodlení, když splatnost zbývající (přisouzené) části jistiny nastane až právní mocí tohoto rozsudku jako další ze sankcí za pochybení při posuzování úvěruschopnosti, neboť dříve nenastala, a to ani dohodou stran dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ani rozhodnutím soudu dle § 87 odst. 2 ZoSÚ, jak vyplývá též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého je citované ustanovení § 87 ZoSÚ lex specialis k obecným ustanovením § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. a § 1970 ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.8. , adresa, k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.