17 C 521/2023-43 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o zápůjčce (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne , datum, převodem na účet 10 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen „Poplatek“ 3 250 Kč, a to nejpozději do , datum, . Celkem bylo uhrazeno 0 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 10 000 Kč, Poplatek ve výši 3 250 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč dle čl. 2.3 Smlouvy za písemné výzvy odeslané dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a smluvní pokuta ujednaná ve Smlouvě, kterou však žalobkyně uplatňuje toliko ve výši 3 250 Kč. Z celkové částky 16 570 Kč s příslušenstvím shora a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč žalovaný ničeho, ani přes písemnou výzvu advokáta, nezaplatil.2. Žalovaný bez jakékoliv omluvy a žalobkyně a její zástupce po předchozí omluvě se k jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti; v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, , žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 10 000 Kč, což je potvrzeno též zprávou banky vyžádanou soudem ze dne , datum, . Žalovaný se zavázal celkem kromě 10 000 Kč zaplatit poplatek 3 250 Kč nejpozději do , datum, . Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak za situace, kdy nebyl tvrzen opak, vzal soud za prokázáno, že žalovaný ničeho z částek shora nezaplatil, ani přes písemnou Výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , odeslanou dle podacího archu k ní dne , datum, , kterou byl vyzván k zaplacení ve lhůtě do tří dnů., právnická osoba, řízení nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána a soud tak byl připraven učinit též následně u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když si zejména neopatřila jakékoliv údaje k takovému posuzování potřebné, nezkoumala tak příjmy ani výdaje žalovaného a logicky je tak nemohla ani jakkoliv dále ověřovat. Na právě uvedeném nemůže ničeho změnit ani ex post soudem vyžádaná zpráva z Centrální evidence exekucí s negativním výsledkem ke dni úvěru, naopak uvedený závěr potvrzují výpisy od , právnická osoba, . z NRKI a BRKI s celkem sedmi ke dni úvěru nesplacenými závazky z přechozích úvěrů a zápůjček. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní o tom, že by řádně a zodpovědně posoudila především jednotlivé dílčí výdaje žalovaného ke dni poskytnutí úvěru a nesplnila tak svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet.5. Pokud soud provedl i jiné důkazy, než které byly shora citovány, neučinil z nich žádná relevantní zjištění i s ohledem na právní posouzení věci níže uvedené, a proto k nim dále nepřihlíží.6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do části 50 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování, ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2390 a násl. o. z. jako smlouvy o zápůjčce. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci však poskytovatel úvěru vůbec nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet (k podrobnostem viz odstavec 4. tohoto odůvodnění). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.7. Splatnost soudem přiznané jistiny 10 000 Kč nastala 3. dnem (viz lhůta k plnění ve Výzvě k plnění před podáním žaloby) ode dne následujícího po 3. pracovním dni (§ 573 o. z.) následujícím po dni, kdy bylo doporučeně odesláno Oznámení o postoupení pohledávky ze Smlouvy, obsahující výzvu k plnění ve smyslu § 1958 odst. 1 a contrario o. z. Splatnost takto nastala v pondělí dne , datum, a ode dne následujícího je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni , datum, , kdy měl právní předchůdce žalobkyně zato, že nastalo prodlení dle ujednané splatnosti ve Smlouvě („nejpozději do , datum, “); tedy ve výši 15 % ročně.8. Ve zbývající části 50 % (6 570 Kč, 2 500 Kč a s připočtením 1 606,34 a 297,84 Kč představující zamítnuté kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy obě strany sporu byly úspěšné v 50 % a každá si tak nese své náklady se řízením spojené.10. , adresa, k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.