21 C 275/2024-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky 16 375 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 2. 2023 (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 2. 2023 částku 4 000 Kč a dne 28. 2. 2023 částku 5 900 a žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši 3 218 Kč. Jistina a poplatek byly splatné do 28. 3. 2023. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy ve výši 2 500 Kč, náhradu úroků z prodlení a úhradu smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z jistiny pohledávky od 29. 3. 2023 do 21. 2. 2024, tj. ve výši 3 257 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 2. 2023, dvou dodatků ze dne 27. 2. 2003 a dodatku ze dne 28. 2. 2023 a výpisu z účtu ze dne 25. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž obsah se shoduje s tvrzeními žalobkyně. Z výpisů z účtu ze dne 25. 2. 2023, 27. 2. 2023 a 28. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na základě smlouvy o zápůjčce žalovanému na jeho účet částku v celkové výši 9 900 Kč. Z upomínek a výzev ze dne 4. 4. 2023, 11. 4. 2023, 18. 4. 2023, 27. 4. 2023, 12. 5. 2023 soud zjistil, že byly elektronicky vyhotoveny výzvy k úhradě dlužných částek, jejich odeslání ani doručení nebylo prokázáno. Z výzvy ze dne 23. 1. 2024 a podacího lístku ze stejného data soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy.4. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 2309 o. z., Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).9. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o zápůjčce bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 9 900 Kč žalovanému. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě do 3 dnů od doručení výzvy dne 23. 1. 2024, kdy podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, třídenní lhůta k plnění uvedená ve výzvě uplynula v souladu s § 607 o. z. dne 29. 1. 2024 a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného uhradit částku 9 900 Kč a v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. o povinnosti uhradit úroky z prodlení. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento představovala částečně nárok z neplatné smlouvy o zápůjčce, částečně ničím neprokázané tvrzené účelně vynaložené výdaje vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a rozdíl mezi požadovanými úroky z prodlení a úroky z prodlení ve výši v případě prodlení od 30. 1. 2024 podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále úroky z prodlení z částek s kterými žalovaný v prodlení nebyl.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, kdy převážně úspěšný žalovaný měl sice nárok na poměrnou výši nákladů řízení, nicméně mu žádné nevznikly.