21 C 597/2023-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala žalobou na žalované uhrazení částky 23 385,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) s žalovanou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta žalobkyní hotovostní zápůjčka ve výši 24 000 Kč, za jejíž poskytnutí se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 20 700 Kč. Zápůjčku včetně poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách do 28. 7. 2020. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku 25 230 Kč. Žalovaná nehradila svůj závazek řádně a včas a od 29. 7. 2020 je v prodlení s hrazením svých závazků. Právnímu předchůdci žalobkyně vznikl také nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S účinností ke dni 20. 12. 2022 byla vymáhaná pohledávka postoupena na žalobkyni, kdy představovala jistinu ve výši 11 385,45 Kč a poplatek ve výši 7 964,35 Kč. Žalobkyně se dále domáhala úhrady nákladů na vymáhání ve výši 7 000 Kč, ročního zákonného úroku z prodlení z jistiny od 29. 7. 2020 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z jistiny od 29. 7. 2020 do 27. 10. 2020 ve výši 814,14 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z jistiny od 28. 10. 2020 do zaplacení, dalších nákladů na vymáhání ve výši 214 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za období od 29. 7. 2020 do 17. 6. 2023.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Smlouvou o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 4. 6. 2019 má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce, kdy podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že obdržela zápůjčku ve výši 24 000 Kč, dle obsahu této smlouvy se žalovaná tuto částku a poplatek za zápůjčku ve výši 20 700 Kč zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách. Úroková sazba činila 29 %. Ze zákaznické karty ze dne 4. 6. 2019 soud zjistil, že zde bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná ve společnosti Lidl a měla mít měsíční příjem ve výši 21 637 Kč a a další příjem ve výši 22 000 Kč, dále je zde uvedeno že odhadované měsíční výdaje žalované činily 11 000 Kč měsíčně. Oznámením ze dne 20. 12. 2022 a přílohou smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že vymáhaná pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Z výzvy ze dne 15. 2. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě pohledávky do 28. 2. 2023.4. Podle § 1895 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.5. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., kdy nároky z této smlouvy byla následně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1895 odst. 1 o. z. a proto je žalobkyně v této věci aktivně legitimována. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by její právní předchůdce na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinil na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně splnění této zákonné povinnosti prokazovala toliko zákaznickou kartou, z které není konkretizováno, co konkrétně přestavují v této kartě tvrzené a ničím neprokázané příjmy. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že měsíční výdaje žalované byly pouze odhadovány. Právní předchůdce žalobkyně tedy dostatečně nezjistil příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnil tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 24 000 Kč žalované a z tvrzení žalobkyně vyplývá celková úhrada splátek žalovanou ve výši 25 350 Kč. Je tudíž zjevné, že žalobkyni již bylo vydáno zpět to, co žalovaná na základě smlouvy o úvěru získala a žaloba co do jistiny pohledávky a úroků z prodlení není důvodná. Zbylá část nároku pak žalobkyni nevznikla, neboť tato byla založena na absolutně neplatné smlouvě o úvěru nebo se jednalo o náklady, jejichž účelnost a vznik nebyly v řízení prokázány. S ohledem na výše uvedené, proto nezbylo soudu než žalobu žalobkyně ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnout.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, kdy žalovaná byla ve sporu plně úspěšná a měla tak nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně ji žádné nevznikly.