28 C 445/2024-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 27. 6. 2024 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem zdejšího soudu ve výši 1 800 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 7. 2024 s odůvodněním, že o synovi nemá žádné poznatky, nejsou v žádném kontaktu a domnívá se, že syn je již schopen se sám živit, a tudíž jeho vyživovací povinnost zanikla.2. U ústního jednání obecný zmocněnec žalobce na žalobě setrval.3. Žalovaný uvedl, že s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasí, když studium v oboru lakýrník ukončil v červnu 2023 a od 6. 9. 2024 dosud je veden na úřadu práce.4. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil z tvrzení žalovaného a zprávy úřadu práce, že žalovaný je veden od 26. 1. 2024 na úřadu práce a z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 26. 6. 2013, že naposledy bylo výživné pro žalovaného stanoveno ve výši 1 800 Kč/měsíčně.5. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že návrhu lze vyhovět.6. Dle ustanovení § 911 o.z. v platném znění, výživní lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.7. K základním předpokladům pro uplatnění vyživovací povinnosti rodičů k dětem patří stav odkázanosti na výživu na straně dítěte, čímž je dána doba trvání vyživovací povinnosti, a to zejména po dobu studia a přípravy na budoucí povolání. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný již ukončil studium, již se řádně nepřipravuje na budoucí povolání a od 9/2023 je veden na úřadu práce. Vyživovací povinnost žalobce tak zanikla, když stav na trhu práce nelze přičítat k tíži žalobci. Soud proto návrhu v celém rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení byl úspěšný žalobce, avšak oba účastníci se nákladů řízení výslovně vzdali, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.