32 C 230/2023-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 23. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 710,92 Kč. Svou žalobu odůvodnil skutečností, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , jméno FO, a žalovaným byla dne 29. 9. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 14 710,92 Kč, přičemž tento měl být splacen nejpozději do 27. 2. 2022. Zadáním osobních údajů žalovaným prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobce došlo ke zřízení uživatelského účtu žalovaného dle smlouvy o úvěru a následně pak žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté, kdy byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a tento byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, byl opakovaně upomínám o zaplacení, k čemuž nedošlo. Žalobce navrhl, nechť je učiněn dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, . kdo byl majitelem shora specifikovaného účtu v době uzavření smlouvy, a to dne 29. 9. 2021. Spolu s dlužnou částkou pak žalobce požadoval úrok z prodlení výši od 28. 2. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Vzhledem ke skutečnosti, že oba účastníci byli k jednání předvoláni řádně a včas, k jednání se nedostavili, žalobce omluvil svou neúčast u jednání, souhlasil s tím, nechť je jednáno v jeho nepřítomnosti, soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti obou účastníků.4. Dokazování směřovalo primárně ke zjištění aktivní legitimace žalobce, tedy zda byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, přičemž uvedené nebylo prokázáno a následně pak nebylo pokračováno v dokazování, když toto vzhledem ke zjištěnému bylo nadbytečné.5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, bylo nutno ji zcela zamítnout, když nebylo primárně prokázáno, že by byla dána aktivní legitimace žalobce, tzn. nebylo prokázáno, že by na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky společnosti , Anonymizováno, , za žalovaným na žalobce, a ten tak po právu vymáhal pohledávku původního věřitele po žalovaném. Dále pak z předložených důkazů nebylo ani možno dovodit, proč žalobce požaduje částku, která je v žalobě označena, nebylo tedy možno postupovat ani v řadě nepřímých důkazů. Pro neprokázání aktivní legitimace žalobce byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.6. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, kdy zcela úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení, tento však náklady řízení nepožadoval, prokazatelně mu nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.