63 C 233/2024-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 71 548,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobci vrátit poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 23 % p.a., a to formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 514 Kč. Při sjednání úvěru žalovaný navíc požádal o doplňkovou službu , Anonymizováno, v ceně 351 Kč měsíčně. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, když neuhradil splátku splatnou dne , datum, , pročež žalobce přistoupil dne , datum, k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky upomenut předžalobní upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně přílohy č. , hodnota, , smlouvou o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , listinou označenou jako instrukce k provedení verifikační platby, listinou označenou jako detail pohybu u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , listinou označenou jako předsmluvní informace a potvrzením o vyplacení úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky formou 72 měsíčních splátek, součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o doplňkové službě , Anonymizováno, v ceně 351 Kč měsíčně. Z předložených listin však vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému částku pouze ve výši 16 000 Kč, když důkaz o poskytnutí zbylých 4 000 Kč soudu předložen nebyl.4. Upomínkou ze dne , datum, a upomínkou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně žalobcem upomínán k úhradě splátky úvěru po splatnosti a upozorněn na možné zesplatnění úvěru.5. Listinou označenou jako zesplatnění úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce pro neplacení úvěru zesplatnil ke dni , datum, úvěr v plné výši a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 82 254,37 Kč, popřípadě k jiné alternativě možného řešení situace.6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalovaného vůbec nezkoumal. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobce v řízení netvrdil, že by jakkoli schopnost žalovaného splácet úvěr ověřoval a ani k tomuto nepředložil žádný důkaz. Soud má k dispozici pouze listinu – přílohu č. , hodnota, smlouvy označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dle které měl žalovaný v době uzavření smlouvy příjem 22 726 Kč, z čehož 3 000 Kč činí náklady na bydlení. Žádné další listiny, které by tato tvrzení prokazovaly, však žalobce nepředložil. Takové zkoumání úvěruschopnosti žalovaného není možné posoudil jako dostatečné.7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalobce uhradil žalovaný jednu splátku ve výši 865 Kč. Částka ve výši 15 135 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.