63 C 33/2024-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 028 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru , tel. číslo, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla společnost , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti , Anonymizováno, vrátit částku 12 000 Kč spolu s příslušenstvím do , datum, . Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem 10., právnická osoba, podmínek smlouvy o úvěru uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit společnosti , Anonymizováno, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dne , datum, byla mezi , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena ke dni , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou mezi , právnická osoba, žalovaným dne , datum, , upomínkou ze dne , datum, , výpisem z běžného účtu banky , Anonymizováno, ze dne , datum, a obchodními podmínkami , právnická osoba, vzal soud za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru , tel. číslo, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru, na základě smlouvy poskytla společnost , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti , Anonymizováno, vrátit částku 12 000 Kč spolu s příslušenstvím do , datum, , žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.5. Výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.6. V řízení však nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdce žalobce jakkoliv ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.7. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi právní předchůdcem žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.8. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalobce neuhradil žalovaný žádnou částku, je tak povinen žalobci částku ve výši 12 000 Kč vrátit. Na žalovaném bylo, aby v řízení případně tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud žalobu zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení na straně žalobce jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, třemi režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč. Náklady řízení tedy v daném případě činí celkem částku 2 252 Kč, s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal soud žalobci 72 % nákladů řízení, tj. částku 1 621 Kč, kterou je žalovaný dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.