63 C 758/2023-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 36 417,10 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , hodnota, , předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč za podmínek stanovených čl. II. a III. smlouvy. Žalobce svoji povinnost ze smlouvy splnil a převedl finanční prostředky – částku ve výši sjednaného úvěru ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného, uvedený pro tyto účely ve smlouvě. Žalovanému vznikla uzavřením smlouvy a přijetím finanční částky povinnost spotřebitelský úvěr splácet a splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v článku III. smlouvy, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem , datum, . Protože žalovaný přes opakované upomínky žalobce dlužnou splátku neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek nejpozději ke dni , datum, k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 28 416,22 Kč a dále příslušenství a smluvní pokuty ve smyslu čl. VI. odst. 2 a násl. smluvních podmínek. Žalovaný následně zaplatil žalobci celkem částku 22 350 Kč. Vzhledem k výše uvedenému žalobce požaduje touto žalobou také smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 28 416,22 Kč ode dne , datum, do dne sepsání žaloby, tj. do dne , datum, , tj. v úhrnné výši 7 501,88 Kč, smluvní pokuty tedy ke dni podání žaloby představují částku celkem ve výši 8 000,88 Kč.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že se dostal do finančních problémů, snažil se o snížení splátek, se žalobcem se však nemohl domluvit, žádnou další částku kromě uvedených v žalobě již nezaplatil.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, , smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, účinnými od , datum, , potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne , datum, , splátkovým kalendářem ke dni , datum, a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v článku III. smlouvy, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem , datum, , žalovaný přes opakované upomínky žalobce dlužnou splátku neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek nejpozději ke dni , datum, k zesplatnění úvěru.4. Listinou označenou jako úvěrová zpráva , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , listinou označenou jako lustrace v centrální evidenci exekucí a výplatní páskou žalovaného za červenec , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že v době sjednání úvěru žalovaný splácel měsíčně částku 5 759 Kč, jeho měsíční příjem činil částku 19 916 Kč.5. Výzvou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalovaného, neověřil prakticky vůbec jeho pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy (v době sjednání úvěru přitom žalovaný splácel měsíčně částku 5 759 Kč). Žalobce nepředložil soudu např. nájemní smlouvu prokazující výši tvrzeného nájmu či jiné listiny prokazující, že zkoumal výdajovou stránku žalovaného. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalovaného, i když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit výdaje žalovaného.7. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobce a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.9. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalobce uhradil žalovaný částku ve výši 22 350 Kč. Zbylá část ve výši 7 650 Kč představuje částku, kterou je žalovaný povinen vrátit. Na žalovaném bylo, aby v řízení případně tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl úspěch co do částky 7 650 Kč a žalovaný co do částky 20 766,22 Kč, žalovaný tak měl větší úspěch ve věci, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.