62 C 378/2024-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení byl rozvod manželství, které účastníci uzavřeli dne 27. 8. 2005 před , právnická osoba, v , adresa, .2. Na základě provedeného dokazování soud činí skutkový závěr, že účastníci uzavřeli manželství dne 27. 8. 2005 před , právnická osoba, v , adresa, , u obou se jedná o manželství prvé a poslední společné bydliště měli v , adresa, . Z jejich soužití se narodily dvě děti, které jsou doposud nezletilé a práva a povinnosti k nim na dobu po rozvodu byla upravena soudem schválenou dohodou, která je pravomocná. Soužití účastníků je nesouladné, když manželé spolu od ledna 2024 nežijí, nehospodaří, intimně se nestýkají a v současné době žádný z nich nemá zájem o obnovení společného manželského soužití. Notářským zápisem ze dne 13. 11. 2023 si účastníci sjednali smlouvu o manželském majetkovém režimu podle § 716 a násl. občanského zákoníku, kterou, kterou si od uzavření smlouvy zřídili mezi sebou režim oddělených jmění.3. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.4. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že návrh byl podán důvodně. V projednávané věci byly splněny veškeré podmínky dané § 755 občanského zákoníku, kdy soud shledal, že manželství účastníků je v současné době hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat obnovení jejich manželského soužití, když tuto možnost do budoucna oba účastníci shodně vyloučili. Příčinu rozvratu manželství pak soud shledal na stranách obou účastníků a spatřuje v jejich rozdílných povahách, přičemž tyto rozdíly se v průběhu trvání manželství prohlubovaly a vedly k ukončení jejich společného soužití. Z výše uvedených důvodů soud návrhu vyhověl a manželství účastníků k jejich shodnému stanovisku rozvedl.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když okolnosti tohoto případu přiznání nákladů řízení neodůvodňují.