63 C 166/2025-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24 790 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč, jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne , datum, . Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4 880 Kč. Celková výše dluhu žalované, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje, činí 26 500 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to konkrétně ode dne , datum, (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne , datum, , ke dni vyhotovení návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 5 670 Kč, která byla ponížena částečnou úhradou na 790 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, , všeobecnými obchodními podmínkami společnosti , Jméno žalobce, ., oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, a výpisem z běžného účtu u , právnická osoba, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalované částku 15 000 Kč, tato částka byla dne , datum, odeslána z bankovního účtu žalobce na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V důsledku prodlení žalované se splácením zápůjčky žalobce celý dluh žalované oznámením ze dne , datum, zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 29 174 Kč.4. Upomínkou ze dne , datum, , , datum, a , datum, , výzvou k úhradě ze dne , datum, a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky.5. Dalšími v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jakkoliv ověřoval schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péči. Žalobce sice tvrdil, že si od žalované vyžádal informace o jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto dále vyhodnotil, soudu však žádné důkazy prokazující tato tvrzení nepředložil. Proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.7. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.8. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku 4 880 Kč, rozdíl ve výši 10 120 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Na žalované bylo, aby v řízení případně tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, soud žalobu zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla větší procesní úspěch žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.