63 C 201/2025-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 268 657,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalovaný požádal o úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalobce tak na základě smlouvy o úvěru č. , IBAN, poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných splátek po 3 772 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr splatil celkem částku 94 300 Kč, následně však splácet přestal a porušil tak své povinnosti ze smlouvy. Žalobce proto ke dni , datum, úvěr zesplatnil. Žalobce dále požaduje částku 1 000 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho ani přes opakované urgence a upomínky ze strany žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ceníkem služeb , Jméno žalobce, ., listinou označenou jako přehled plateb, listinou označenou jako splátkový kalendář, rámcovou smlouvou č. , hodnota, o službách, včetně platebních a listinou označenou jako podmínky pro používání úvěru vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, , a dále spotřebitelský úvěr č. , IBAN, ve výši 300 000 Kč, přičemž částka 245 597 Kč byla použita ke splacení jiného úvěru a částka 54 403 Kč byla žalovanému poskytnuta jako bezúčelový spotřebitelský úvěr. Úvěr měl být splacen formou 120 měsíčních splátek po 3 772 Kč.4. Dokladem na čerpání úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovanému byla na jeho bankovní účet vedený u žalobce poskytnuta sjednaná částka 300 000 Kč.5. Výpisem z běžného účtu za období od 2. 1. do , datum, , listinou označenou jako úvěrová zpráva ze dne , datum, , výpisem z účtu žalovaného u , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, , výpisem z účtu žalovaného u , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, a výpisem z účtu žalovaného u , Anonymizováno, za období od 1. 4. do , datum, vzal soud za prokázané, že v době uzavření smlouvy pobíral žalovaný pravidelný měsíční příjem cca 22 000 Kč.6. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalovaného, když učinil závěr o jeho pravidelných příjmech z předložených výpisů z bankovního účtu, neověřil prakticky vůbec jeho pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalobce, byť tvrdil, že výdaje žalovaného zkoumal, nepředložil soudu žádné důkazy, které by toto tvrzení prokazovaly. Uvedl, že posouzení výdajů žalovaného posoudil na základě informací, které mu poskytl žalovaný v žádosti o úvěr, tyto ověřoval na základě pohybů na jeho běžném účtu a následně provedl expertní analýzu, na základě které dospěl k závěru, že úvěr lze žalovanému poskytnout. Takový postup není dle názoru soudu dostatečný. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen zkoumat jak příjmovou, tak výdajovou stránku žadatele o úvěr důkladně, a to především na základě informací a podkladů předložených žadatelem. Co se týče příjmové stránky, žalobce si měl od žalovaného vyžádat pracovní smlouvu a výplatní pásky, aby ověřil druh pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, Žalobce se spokojil s tím, že žalovanému přišly na jeho bankovní účet tři výplaty v podobné výši. Neověřil však, zda žalovaný disponuje pracovní smlouvou na dobu neurčitou a je zde předpoklad, že tento příjem bude mít žalovaný alespoň po určitou dobu trvání úvěrové smlouvy a bude tak chopen úvěr splácet dlouhodobě. Žalovaný mohl být u zaměstnavatele pouze dočasně, brigádně apod., v takovém případě mohlo dojít k okamžitému výpadku příjmů, přičemž toto riziko žalobce při uzavření smlouvy vůbec nevyhodnocoval. Z výdajové stránky žalobce zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalovaného na bydlení. Soudu není známo, co znamená položka bydlení „jinde“. Žalobce měl důkladně prověřit kde žalovaný bydlí a jaké pravidelné výdaje na bydlení vynakládá, neboť toto z výpisů z bankovních účtů nevyplývá. Soudu dále není známo, jakým způsobem mohl žalobce vyhodnotit dle expertní analýzy výdaje žalovaného na částku 3 910 Kč měsíčně, když z předložených výpisů z bankovního účtu jednoznačně vyplývá, že výdaje žalovaného pravidelně dosahovaly až 30 000 Kč. Tyto nesrovnalosti žalobce nikterak nevysvětlil. , adresa, 910 Kč měsíčně navíc soud považuje v dnešní době za zcela nereálnou, obzvláště když z výpisů z účtů vyplývá, že žalovaný se v době uzavření smlouvy pohyboval především na území hl. m. Prahy, kde jsou životní náklady zcela jistě mnohem vyšší než ve zbytku republiky, a to především náklady na bydlení.9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , IBAN, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 94 300 Kč, rozdíl ve výši 206 700 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě požadoval žalobce na náhradu nákladů řízení pouze úhradu soudního poplatku, přičemž dalších nákladů se žalobce vyloženě vzdal. Soud proto dospěl k závěru, že je vhodné přiznat žalobci vzhledem k výsledku sporu celou výši zaplaceného soudního poplatku. Náklady řízení tedy v daném případě činí celkem částku 10 747 Kč, kterou je žalovaný dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.