63 C 204/2025-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaný měl částku vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalovaný však nesplatil žalovanou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu. Žalobce tak požaduje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 3 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky upomenut výzvou k plnění ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Listinou označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, dne , datum, a potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný měl uzavřít dne , datum, s žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, dlužná částka měla být splacena formou pěti splátek po 1 700 Kč, přičemž poslední splátka měla být dne , datum, , smlouva byla soudu předložena bez podpisu žalovaného. Na bankovní účet uvedený ve smlouvě zaslal žalobce dne , datum, částku 5 000 Kč.4. Výzvou k úhradě ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Dalšími v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavíral s žalobcem úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele. Kromě samotné formulářové smlouvy o podnikatelském úvěru, kde je uvedeno identifikační číslo žalovaného, nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný uzavíral tuto smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Ostatně v samotné smlouvě je kromě identifikačního čísla žalovaného tento identifikován také svým rodným číslem a není zde uveden účel čerpání úvěru. Žádný důkaz prokazující, že by žalovaný uzavíral úvěrovou smlouvu v postavení podnikatele či pro potřeby své podnikatelské činnosti žalobce nepředložil. Soud proto vyhodnotil snahu žalobce uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru v režimu podnikatelského úvěru jako obcházení zákona s cílem vyhnout se zákonným povinnostem při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem.7. Vzhledem k výše uvedenému soud dále posuzoval právní vztah mezi účastníky jako vztah podnikatele se spotřebitelem. Za této situace byl žalobce povinen ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči, což neučinil, když žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného nezkoumal. Takový postup nelze hodnotit jako dostatečný.8. Dále soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, či prostředkem způsobilým podpis nahradit, ve smlouvě se uvádí údaje ohledně mobilního telefonu – SMS zprávy, k těmto údajům nebyly předloženy soudu žádné odpovídající důkazy, které by osvědčovaly, že telefonní číslo , tel. číslo, potvrzovací kód by byly kódem, které lze ztotožnit s osobou žalovaného, smlouva nebyla podepsána řádným elektronickým podpisem. Daná smlouva tedy nebyla opatřena podpisem žalovaného, či prostředkem způsobilým podpis nahradit. Nebyl tak prokázán projev vůle obou smluvních stran uzavřít smlouvu uvedeného obsahu. A tedy nebylo prokázáno, že by daná smlouva byla skutečně mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z.9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobce a žalobcem dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. Na závazkový vztah je tak třeba aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl větší procesní úspěch žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.