63 C 289/2025-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek po 4 000 Kč. Žalovaný však nedodržel podmínky smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se tak do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, , což bylo důvodem zesplatnění všech zbývajících závazků, a to oznámením ze dne , datum, . Žalobce se tak domáhá úhrady jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč a částky 1 000 Kč představující náklady na upomínání. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky upomenut předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, u jednání dne , datum, však uvedl, že nezaplatil pouze poslední splátku ve výši 20 000 Kč, předtím však zaplatil 11 splátek po 4 000 Kč, tedy celkem částku 44 000 Kč.3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, , listinou označenou jako předsmluvní informace a listinou označenou jako tabulka umoření vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ujednán byl úrok ve výši 20 % měsíčně (, Anonymizováno, 791,61 %). Žalovaný měl úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 4 000 Kč s tím, že poslední splátka bude ve výši 20 000 Kč. Celkem tak měl splatit 64 000 Kč.4. Listinou označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vzal soud za prokázané, že žalobce provedl před uzavřením smlouvy interní scoring žalovaného. Žalovaný k tomuto uvedl, že jeho náklady na bydlení činí částku 7 000 Kč měsíčně.5. Listinou označenou jako detail pohybu na účtu ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce poukázal dne , datum, na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě částku 20 000 Kč.6. Upomínkou ze dne , datum, , upomínkou č. , hodnota, ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby opakovaně vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalovaného prakticky vůbec nezkoumal. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal, z předložených listin však vyplývá, že provedl pouze interní scoring, na základě kterého pak učinil závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Takový postup při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem není v souladu se zákonem. Poskytovatel úvěru je povinen vyžádat si od žadatele o úvěr podklady prokazující jeho tvrzení o svých majetkových poměrech. Těmito důkazy mohou být např. výplatní pásky, výpisy z bankovních účtů, a naopak co se týká výdajů např. nájemní smlouva či vyúčtování za jednotlivé měsíční výdaje. Soudu předložené listiny neobsahují žádné konkrétní informace, na základě kterých by bylo možné učinit závěr o pravidelném hospodaření žalovaného. Naopak dokonce položky interního scoringu žalobce sázky a jednorázové závazky vyšly s negativním výsledkem hodnocení. I přesto si žalobce od žalovaného nevyžádal žádné doplňující podklady.9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Dle sdělení žalobce v žalobě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalovaného tento uhradil celkem , hodnota, splátek po 4 000 Kč. Dle sdělení žalobce se dostal žalovaný do prodlení až se splátkou splatnou dne , datum, , z čehož vyplývá, že žalovaný skutečně celkem , hodnota, měsíčních splátek po 4 000 Kč uhradil, celkem tedy částku 44 000 Kč, což je částka vyšší, než by byl žalovaný povinen žalobci vydat z titulu bezdůvodného obohacení. Za tohoto stavu soud žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl plný úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, který však žádné náklady řízení nepožadoval, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.