121 C 7/2025-45 – Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala na žalované uhrazení částky 9 612 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách ve výši 725 Kč (zahrnujícími úrok z úvěru ve výši 83,56%) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2023. K zesplatnění úvěru došlo v souladu s čl. 6.3 smlouvy o úvěru po dobu prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 65 dnů ke dni 17. 4. 2024 a úroky z úvěru přirostlé k původní dlužné jistině do tohoto data, se v souladu s čl. 6.4 smlouvy o úvěru staly součástí nové jistiny ve výši 11 457,26 Kč. Žalovaná do zesplatnění uhradila na úvěr částku 8 700 Kč a po zesplatnění úvěru 7 000 Kč. Po započtení jednotlivých úhrad se žalobkyně na žalované domáhala uhrazení jistiny ve výši 4 457,26 Kč. V souladu s čl. 6.1 smlouvy o úvěru se žalobkyně domáhala na žalované také uhrazení smluvní pokuty ve výši 996 Kč za prodlení s 4 splátkami v délce 30 dnů a v souladu s čl. 6.2 smlouvy o úvěru uhrazení náhrady nákladů na vymáhaní vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u pěti splátek ve výši 1 000 Kč. Po zesplatnění úvěru se pak žalovaná v čl. 6.5 smlouvy zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru, která činí za dobu od 25. 6. 2024 do dne vyhotovení žaloby 3 159,40 Kč. Žalobkyně také požadovala na žalované uhrazení úroků z úvěru ve výši 83,56% z původní dlužné jistiny ve výši 9 488,74 Kč (před připočtením úroku z úvěru) od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024, úroků ve výši zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od 17. 7. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení ze zbývající částky nové jistiny po zesplatnění, smluvní pokuty vzniklé před zesplatněním v souvislosti s prodlením se splátkami a z nákladů na vymáhání ode dne prodlení po zesplatnění do zaplacení.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Při jednání dne 15. 5. 2026 pouze uvedla, že by případně požádala o splátky, nicméně k dotazu soudu, co konkrétně by měla splácet, nebyla schopna odpovědět.3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 9. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž obsah se shoduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto 10 000 Kč a žalovaná následně na pohledávku uhradila celkem 15 700 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně neověřovala výdaje žalované, které měly být dle hodnocení klienta provedeného žalobkyní na bydlení pouze 4 282 Kč a ostatní výdaje ve výši 100 Kč. Stejně tak nebyly ověřovaný příjmy žalované, nebyl zjišťován jejich zdroj, konkrétní zaměstnavatel ani druh pracovního poměru, resp. jeho stabilita. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně se nezabývala před poskytnutí úvěru žalované s odbornou péči ani příjmy ani výdaji žalované. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splatit. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě vymáhané pohledávky, což neučinila.4. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (žalované) posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).10. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 10 000 Kč a že žalovaná žalované uhradila částku ve výši 15 700 Kč. Je tudíž zjevné, že žalobkyni již bylo vydáno zpět to, co žalovaná na základě smlouvy o úvěru získala a žaloba tak není důvodná. Zbylá část nároku pak žalobkyni nevznikla, neboť tato byla založena na absolutně neplatné smlouvě o úvěru. S ohledem na výše uvedené proto nezbylo soudu než žalobu žalobkyně zamítnout.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a contrario, kdy žalovaná byla ve sporu plně úspěšná a měla tak nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně ji žádné nevznikly.