8 C 84/2020-33 — Okresní soud v Příbrami

Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 079 Kč s příslušenstvím sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení, a to z titulu povinnosti platit televizní poplatek uložené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v účinném znění (dále jen„ zákon o televizních poplatcích“) za období od února do září 2019 ve výši 135 Kč měsíčně, z toho za měsíc únor 2019 ve výši 134 Kč. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listin založených žalobkyní do spisu, rozhodl soud za splnění podmínek dle § 115a o.s.ř., aniž by ve věci nařídil jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vyplývá, že žalovaný se v prosinci 2016 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Za dobu od února do září 2019 nehradil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, z toho v únoru 2019 ve výši 134 Kč, čímž mu vznikl dluh v celkové výši 1 079 Kč za celkem 8 měsíců. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím České pošty, oddělení [jméno], dopisem ze dne 6. 12. 2019 a 21. 1. 2020 k úhradě dluhu a zákonného úroku z prodlení, žalovaný si tyto výzvy osobně převzal. Následná výzva ze dne 25. 3. 2020 byla žalovanému vhozena do schránky. Soud posuzoval spor mezi účastníky dle zákona o televizních poplatcích, konkrétně podle ustanovení § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 a shledal nárok žalobkyně po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásila jako poplatník televizního poplatku v prosinci 2016 a od této doby mu coby držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit odpovídající televizní poplatek ve výši 134 Kč, resp. 135 Kč měsíčně. Za období od února 2019 do září 2019 žalovaný televizní poplatek v celkové výši 1 079 Kč neuhradil. Porušil tím svou zákonnou povinnost hradit televizní poplatek řádně a včas a dostal se do prodlení. Soud proto shledal žalobu důvodnou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému uhradit žalobkyni dlužný televizní poplatek 1 079 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu 16. 2. 2019 do 17. 7. 2020, kdy byla vyhotovena žaloba (dle návrhu žalobkyně), v celkové výši 118,88 Kč v souladu s § 10 zákona o televizních poplatcích. Výši zákonného úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 400 Kč a dvakráte paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za zastupování advokátem, neboť tyto náklady v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a sp. zn. I ÚS 3705/14 ze dne 6. 2. 2015 nelze považovat za účelně vynaložené.