13 C 70/2023-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Manželka podala ke zdejšímu soudu dne 4. 5. 2023 návrh na rozvod manželství účastníků s tím, že s manželem více jak 8 let nežijí ve společné domácnosti. V roce 2014 jí manžel sdělil, že odjíždí na návštěvu do Gruzie ke své původní rodině a od té doby o něm nemá žádné zprávy. S manželem nemají žádné společné děti ani majetek. 2. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařilo vypátrat aktuální místo pobytu manžela ani prostřednictvím Policie ČR, ustanovil soud v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o. s. ř. manželu z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka z řad advokátů. 3. Opatrovník manžela s podaným návrhem souhlasil. 4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující. Dle oddacího listu uzavřeli manželé manželství dne 6. 9. 2002 před Městským úřadem Řevnice. Manželka ve své výpovědi uvedla, že považuje jejich manželství skutečně za hluboce a trvale rozvrácené a nevidí naději na obnovení jejich soužití. Potvrdila, že spolu již 9 let nežijí. Věc neřešila dříve, neboť byla stále po nemocnicích a rehabilitacích. Po celou dobu není s manželem v žádném kontaktu. Potvrdila, že jejich manželství zůstalo bezdětné a že nemají žádný společný majetek. K příčinám rozvratu jejich manželství uvedla, že manžel odjel do Gruzie s tím, že se za měsíc vrátí, ale nedodržel to již 9 let. 5. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) zdejšího soudu ve věci rozhodnout vzhledem ke gruzínskému státnímu občanství manžela je dána na základě smlouvy o právní pomoci a právních vztazích publikované pod č. 95/1983 Sb. (uzavřené původně mezi ČSSR a SSSR) – článek 27, a to vzhledem k poslednímu bydlišti manželů na území ČR a v obvodu zdejšího soudu. Dle článku 26 citované smlouvy je pak rozhodným právem české právo vzhledem k českému státnímu občanství manželky a jejímu bydlišti v ČR. 6. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že ve věci byly splněny všechny zákonné podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku k tomu, aby soud manželství účastníků rozvedl, neboť bylo prokázáno, že jejich manželství je již hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení jejich soužití. Manželství účastníků již trvá více jak 1 rok, manželé spolu již 9 let nežijí a zároveň jejich manželství zůstalo bezdětné. K příčinám rozvratu manželství účastníků, které soud musel zjišťovat, odkazuje soud zcela na důvody uvedené manželkou. Dle názoru soudu zůstalo manželství účastníků již jen formálním svazkem, a stejně tak nastal i kvalifikovaný rozvrat jejich manželství, a soud proto návrhu manželky vyhověl a jejich manželství rozvedl. 7. Soud dále rozhodl tak, že se České republice – Okresnímu soudu v Příbrami nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Zdejší soud bude hradit odměnu ustanoveného opatrovníka z řad advokátů, vzhledem k tomu, že manžel je nezvěstný, nelze mu ani uložit povinnost náhrady těchto nákladů. 8. Ve smyslu § 23 z. ř. s. pak soud rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu, když nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí. Manželka si tak své náklady řízení nese sama.