9 C 136/2023-73 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 18 122,97 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 2 502 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila dne [datum]. Žalovaný vrátil celkem před zesplatněním 77 750 Kč (z toho 62 550 Kč před zesplatněním a 15 200 Kč po zesplatnění). Žalovaná částka představuje dluh na jistině ve výši 11 725 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 397,97 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z insolvenčního rejstříku, z registru NRKI a SOLUS, z databáze vedené [právnická osoba] [anonymizováno] a za využití scoringového modelu. 2. Žalovaný potvrdil, že s žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka 50 000 Kč. 3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] přičemž celková výše úvěru činila 50 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru). Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 36 měsíčních splátkách, výše splátky činila 2 502 Kč s roční úrokovou sazbou 43,28 %, celkem se tak zavázal vrátit 90 072 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle dokladu o vyplacení úvěru zaslala žalobkyně žalovanému 50 000 Kč na účet 4 [bankovní účet]. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že za měsíc září 2019 činil jeho příjem 17 297 Kč, za říjen 2019 činil 18 427 Kč, za listopad 2019 činil 21 546 Kč a za prosinec 2019 činil 31 647 Kč. Žalovaný pravidelně sázel u [právnická osoba] (z výpisů z účtu žalovaného za měsíce září až prosinec 2019 jsou patrné desítky provedených transakcí). Dle výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] žalovaný tímto neprochází. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyšlo žalovanému skóre 373, jenž značí menší rizikovost klienta. Dle zprávy [jméno] [příjmení] vychází žalovanému skóre 350, jenž odpovídá rizikovosti žalovaného vyjádřeného procenty ve výši 13,8 %. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 22. a 23. splátky. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 26. a 27. splátky. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 26., 27. a 28. splátky. Žalovaný dluh ani přes výzvy neuhradil. Dle karty klienta zaplatil žalovaný do zesplatnění 62 550 Kč. Dle oznámení ze dne [datum] žalobkyně celou pohledávku za žalovaným zesplatnila. Dle karty klienta uhradil žalovaný po zesplatnění 15 200 Kč Celkem tak uhradil 77 750 Kč. Dle přežalobní výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího archu zaslala tento dopis žalovanému téhož dne. 5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci. 6. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně od žalovaného pouze vyžádala výpis z účtu potvrzující příjem za měsíce září až prosinec 2019, přičemž se nikterak nezabývala jeho výdaji. Z výpisu z účtu žalovaného je navíc zřejmé, že žalovaný opakovaně sázel u sázkové společnosti, žalobkyně však tyto údaje nijak nezohlednila v rámci posouzení úvěruschopnosti. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 50 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě se žalobkyně nikterak nezabývala výdaji žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Protože je smlouva absolutně neplatná, není tu platný závazek, na základě nějž žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně právo na vrácení jistiny. Žalovaný vrátil již 77 750 Kč, tedy více, než činila jistina. Jeho závazek tedy zanikl, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný, který byl ve věci úspěšnější, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.