16 C 48/2024-93 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 654 823,76 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byly uzavřeny čtyři smlouvy o úvěru, z nichž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Z žádosti o poskytnutí úvěru z , datum, a úvěrové smlouvy z téhož data, rozpisu majetkových poměrů žalovaného, z žádosti o úvěr ze , datum, , smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet z téhož data s rozpisem majetkových poměrů žalovaného, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet z , datum, včetně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ze smlouvy o úvěru ze , datum, včetně popisu majetkových poměrů žalovaného, předžalobních výzev z 31. 10. 2023 včetně výpisu z poštovního podacího archu, oznámení o zesplatnění úvěrů z 27. 5. 2023, výpisů z úvěrových účtů, standardních informací k úvěrovým smlouvám, smluvních podmínek, potvrzení o příjmu žalovaného a výpisu z jeho běžného účtu soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne , datum, požádal žalovaný o poskytnutí úvěru na konsolidaci jeho dřívějšího závazku vůči žalobci ve výši 362 802,94 Kč. V den podání žádosti o úvěr byla s žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě získal úvěr ve výši 500 000 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 8 128,10 Kč, přičemž žalobce vycházel z jeho deklarovaného čistého příjmu ve výši 20 000 Kč měsíčně a dále z toho, že v dané době žil s družkou, čistý příjem domácnosti byl 45 000 Kč, bydlel ve vlastním domě nebo bytě a na nákladech na bydlení se podílel v rozsahu 44,44 %. Výše těchto nákladů v přehledu majetkových poměrů žalovaného uvedena není. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za říjen 2020 plyne počáteční zůstatek ve výši 2 146,25 Kč a konečný zůstatek ve výši 26 548,31 Kč. Z tohoto výpisu vyplývá, že na účet žalovaného byla v rámci uzavřené smlouvy připsána částka 137 197,06 Kč, přičemž v důsledku neplnění sjednaných podmínek došlo k 25. 5. 2023 k zesplatnění úvěru, což vyplývá z předžalobní výzvy z 31. 10. 2023. Na předmětný dluh ze smlouvy, která je evidována pod číslem , tel. číslo, , bylo žalovaným doposud uhrazeno 232 940,76 Kč. Další smlouva o úvěru byla s žalovaným uzavřena dne , datum, na jistinu ve výši 100 000 Kč, kdy byly sjednány splátky ve výši 1 459,84 Kč. Vyplacení jistiny vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného z prosince 2020 s tím, že jistina byla vyplacena v den uzavření smlouvy, jíž bylo současně sjednáno i pojištění pro případ neschopnosti úvěr splácet, přičemž počáteční zůstatek finančních prostředků na účtu žalovaného v daném měsíci činil 20 585,21 Kč a konečný zůstatek 6 337,11 Kč. Tehdy žalobce vyšel z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč s tím, že žil i nadále v družském poměru a příjem do domácnosti činil celkem 40 000 Kč, podíl žalovaného na nákladech na bydlení byl stanoven na 52,5 % a jeho dosavadní interní splátky činily 8 228,10 Kč. Dne 27. 5. 2023 bylo žalovanému písemně oznámeno, že došlo k zesplatnění úvěru pro neplnění smluvených podmínek k datu 25. 5. 2023, přičemž žalovaný doposud na tento úvěr, vedený pod číslem , tel. číslo, zaplatil 39 117,12 Kč. Třetí úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení dne , datum, . Žalovaný na jejím základě získal jistinu ve výši 116 000 Kč a zavázal se splácet dluh částkou 1 681,43 Kč měsíčně. Ani v tomto případě neplnil řádně smluvené podmínky, proto došlo k zesplatnění úvěru dne 25. 5. 2023, což mu bylo oznámeno písemně dne 27. 5. 2023, datum zesplatnění úvěru vyplývá i z předžalobní upomínky z 31. 10. 2023. Tehdy žalobce vycházel z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč, z příjmu do domácnosti ve výši 42 000 Kč a z podílu žalovaného na bydlení v rozsahu 59,52 % s tím, že jeho interní splátky činí 11 338,94 Kč. Smlouva je vedena pod číslem , tel. číslo, a doposud na ní žalovaný zaplatil 26 494,58 Kč. Podle potvrzení o výši příjmu z 1. 7. 2021 dosahoval žalovaný v zaměstnání čistého příjmu ve výši 19 521,83 Kč měsíčně. Vyplacení jistiny prokázal žalobce výpisem z účtu žalovaného z října 2021 s tím, že tato byla na účet žalovaného proplacena v den uzavření smlouvy. V daném měsíci činil počáteční zůstatek žalovaného na jeho účtu 3 587,17 Kč a konečný zůstatek 28 489,93 Kč. Čtvrtá smlouva o úvěru byla mezi účastníky řízení uzavřena dne , datum, na částku 14 000 Kč, tehdy žalobce vyšel z příjmu žalovaného ve výši 24 636 Kč, z příjmu domácnosti ve výši 42 000 Kč s tím, že se změnil rodinný stav klienta na svobodný (nikoliv druh) a s tím, že podíl na nákladech na bydlení u něj činil 58,66 % a dosavadní interní splátky , částka, . Předmětný dluh měl žalovaný splácet splátkami ve výši 695,90 Kč měsíčně, fakticky na něj doposud zaplatil 5 776,96 Kč, smlouva je evidována pod číslem , tel. číslo, . I v tomto případě došlo v důsledku neplnění sjednaných povinností k zesplatnění úvěru k 25. 5. 2023, což vyplývá z písemného oznámení z 27. 5. 2023. I zde bylo vyplacení jistiny prokázáno výpisem z účtu žalovaného z prosince 2021, na němž činil počáteční zůstatek 238,21 Kč a konečný 1 052,56 Kč, v lednu 2022 byl konečný zůstatek -5 151,62 Kč, v únoru -9 598,13 Kč, v březnu -10 065,71 Kč, v dubnu -10 079,87 Kč, v květnu -9 810,03 Kč. Žalobce pak k důkazu předložil i potvrzení o výši příjmu žalovaného z 11. 7. 2019, kdy dosahoval průměrného příjmu za posledních 12 měsíců ve výši 20 774,25 Kč čistého měsíčně. Splátky jednotlivých úvěrů byly prokázány platební historií.4. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti, když vyšel z toho, že úvěrové smlouvy byly v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřeny neplatně (§ 2395 občanského zákoníku a § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle názoru soudu žalobce před poskytnutím úvěrů řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy úvěrová smlouva z , datum, byla žalovanému poskytnuta za účelem konsolidace jeho dřívějšího závazku vůči žalobci, který nebyl řádně splácen. Žalobce tehdy vycházel z toho, že žalovaný žil s družkou, jejíž příjem nebyl žádným způsobem ověřen a podle přehledu majetkových poměrů žalovaného, musel být vyšší než samotný příjem žalovaného, u něhož žalobce předpokládal příjem 20 000 Kč měsíčně, ač ten nebyl žádným způsobem doložen, neboť potvrzení o příjmu bylo z července roku 2019 a pak až z července roku 2021. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že měl na účtu vždy minimální zůstatek, a i kdyby měl majetkové poměry ve výši uvedené v rozpise předloženého žalobcem, pak bylo nutno počítat s tím, že z částky 20 000 Kč dával žalovaný 45 % na bydlení, smluvená splátka úvěru činila 8 128 Kč měsíčně a nebyly vůbec zohledňovány další náklady na uspokojování osobních potřeb žalovaného. Za situace, kdy družka žalovaného nebyla spoludlužnicí a její příjem nebyl ověřen, má soud za to, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné, což způsobuje absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy, kdy soud odkazuje i na rozsudek soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2008/48/ES z 23. 4. 2008, podle něhož jsou soudy povinny zkoumat platnost uzavřených smluv z úřední povinnosti a dále i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22Co, 295/2019 - 86, popřípadě na rozsudek Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2008. Obdobně soud posuzoval i ostatní uzavřené úvěrové smlouvy, které jen vedly k většímu zadlužování žalovaného, jehož majetkové poměry se výrazným způsobem nezměnily. Žalobce sice deklaroval jeho vyšší příjem, aniž by k tomu předložil jakoukoli listinu, z níž by vyplýval, kdy pro smlouvu ze , datum, vycházel z příjmu 21 000 Kč čistého měsíčně, pro smlouvu z , datum, z příjmu 25 000 Kč čistého měsíčně a pro smlouvu ze , datum, ve výši 24 636 Kč čistého měsíčně, ač z potvrzení o výši příjmu žalovaného z července 2021 vyplývá částka 19 521,83 Kč čistého měsíčně a při uzavírání poslední smlouvy již není uvedeno, že by žil s družkou, přesto u něj bylo počítáno s celkovým příjmem do domácnosti ve výši 42 000 Kč měsíčně. Pokud žalovaný prokázal příjem ve výši zhruba 19 500 Kč čistého měsíčně a splátky všech úvěrů činily 11 964 Kč měsíčně, přičemž jeho podíl na nákladech se postupně zvyšoval až na 59,52 %, kdy současně z účtu žalovaného plyne, že na něm nikdy neměl větší zůstatek, bylo otázkou, z čeho mohl splácet veškeré uzavřené úvěrové smlouvy a hradit nejen náklady na bydlení, ale i další živobytí. Ze shora uvedených důvodů má soud za to, že uzavřené úvěrové smlouvy jsou neplatnými, proto žalobci přiznal právo pouze na vrácení dosud nesplacených jistin z titulu bezdůvodného obohacení a v ostatních nárocích žalobu zamítl.5. Ve smyslu § 142 odstavec 2 o. s. ř. přiznal