21 C 76/2024-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Manželka se návrhem podaným k Okresnímu soudu v Příbrami dne 2. 5. 2024 domáhá, aby soud rozvedl její manželství s manželem. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřil.2. Soud na základě provedeného dokazování, zejména na základě účastnické výpovědi manželky, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli manželství dne , datum, před Městským národním výborem v , adresa, . U obou se jednalo o první manželství. Manželům se narodili dnes již zletilý synové. Manželé žili ve společné domácnosti na adrese , adresa, . Dnes již manželé společně nežijí. Manželství dlouhou dobu doprovázejí hádky, které se týkají všech sfér manželského soužití zejména hospodaření společné domácnosti a nakládání s majetkem. Manželé mají oddělené účty a každý z nich hospodaří sám. Ze strany manžela docházelo vůči manželce k psychickému a v poslední době také fyzickému násilí.3. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku může být manželství rozvedeno je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odstavec 1). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (odstavec 2 písm. b/).4. Soud dospěl k závěru, že je manželství manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení jejich manželského soužití. Jako důkaz rozvratu manželstvím může sloužit i to, že se manžel přes písemné výzvy soudu opakovaně v projednávané věci nedostavil na jednání, aniž se omluvil či požádal o jeho odročení. Za příčiny rozvratu soud vidí rozdílné pohledy manželů na společné soužití, nakládání se společným majetkem, neschopnost vzájemné konstruktivní komunikace a násilí manžela vůči manželce.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť neshledal okolnosti odůvodňující přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.