7 C 156/2023-32 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným byla uzavřena kupní smlouva na základě konkrétních objednávek žalovaného, objednané zboží bylo žalovanému řádně dodáno, žalovaný však nezaplatil řádně kupní cenu, neboť na této dluží částky v celkové výši 21 534,55 Kč. Dne 22. 6. 2023 účastníci uzavřeli dohodu o uznání závazku a jeho splatnosti, v této dohodě se žalovaný zavázal a uznal co do důvodu i výše zaplatit žalobkyni částku 31 534,55 Kč. Žalovaný plnil pouze částečně, neuhrazeno zbývá 21 534,55 Kč, kdy tuto částku ani přes výzvu žalobkyně až dosud nezaplatil. V této dohodě bylo účastníky rovněž učiněno tzv. „prorogační ujednání“ a stanovena tak místní příslušnost Okresního soudu v Příbrami. Žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení, jakož i uhrazení částky ve výší 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy tato částka představuje minimální náklady spojené s uplatněním pohledávky vzhledem k tomu, že obě smluvní strany uzavřely smlouvu jako osoby podnikající, a to v rámci své podnikatelské činnosti.2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že 22. 6. 2023 účastníci uzavřeli dohodu o uznání závazku a jeho splatnosti, žalovaný jako kupující prohlásil, že z důvodu nezaplacení faktur za odebrané zboží dluží žalobkyni jako prodávajícímu částku 31 534,55 Kč Kč, tuto se zavázal zaplatit do 30. 6. 2023. Žalovaný plnil pouze částečně, neuhrazeno zbývá 21 534,55 Kč, kdy tuto částku ani přes výzvu žalobkyně až dosud nezaplatil. Soud vycházel zejména z dohody o uznání dluhu, z předžalobní výzvy včetně doručenky, z faktur.4. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná, neboť žalovaný svým prohlášením písemně uznal, že žalobkyni dluží kupní cenu za odebrané zboží ve výši 31 534,55 Kč (plněno bylo pouze částečně, k uhrazení zbývá 21 534,55 Kč), s ohledem na prodlení je důvodné žalobkyni přiznat i zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.6. Podle § 142 odst. l o. s. ř. soud úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení ve výši 9 354 Kč, a to odměnu advokáta za 3 úkony po 1 980 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, k tomu DPH ve výši 1 437 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek ve výši 1 077 Kč, které jsou splatné k rukám zástupce žalobce.