9 C 184/2023-73 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 17 594 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61 474 Kč ode dne [datum] do [datum] ve výši 90 Kč a úroku ve výši 90,83 % ročně z částky 48 783,92 Kč ode dne [datum] do [datum] ve výši 90,83 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému 63 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 5 770 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila dne [datum]. Žalovaný vrátil celkem 100 082,74 Kč (z toho 57 700 Kč před zesplatněním a 42 382,74 Kč po zesplatnění). Žalovaná částka představuje dluh na jistině ve výši 16 994,72 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z insolvenčního rejstříku, z registru NRKI a SOLUS a za využití scoringového modelu. Žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, s tím, že rozsudek dopadá na projednávanou věc, jelikož žalovaný řádně splácel a nelze tak dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně jeho úvěruschopnost. 2. Žalovaný potvrdil, že s žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka 63 000 Kč, nicméně spláceno bylo v rámci insolvenčního řízení. V insolvenčním řízení byl společně se svou manželkou (společné oddlužení manželů), byl jim prodán byt, a proto byla uhrazena část dluhu. V době poskytnutí úvěru, tj. před insolvenčním řízením, si žalovaný sjednával úvěry za účelem splácení dřívějších úvěrů. 3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] přičemž celková výše úvěru činila 63 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru). Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 24 měsíčních splátkách, výše splátky činila 5 770 Kč s roční úrokovou sazbou 140,02 %, celkem se tak zavázal vrátit 138 480 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle dokladu o vyplacení úvěru zaslala žalobkyně žalovanému 63 000 Kč na účet [bankovní účet]. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že za měsíc duben 2018 činil jeho příjem 20 090 Kč, za březen 2018 činil 22 072 Kč a za únor 2018 činil 18 523 Kč (zjištěno též z výplatních pásek za měsíce únor 2018 a duben 2018). Dle výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] žalovaný tímto neprochází. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyšlo žalovanému skóre 388, jenž značí střední rizikovost klienta. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 22. a 23. splátky. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 9. a 10. splátky. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 14. a 15. splátky. Dle výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 14., 15. a 16. splátky. Žalovaný dluh ani přes výzvy neuhradil. Dle karty klienta zaplatil žalovaný do zesplatnění 57 700 Kč. Dle oznámení ze dne [datum] žalobkyně celou pohledávku za žalovaným zesplatnila. Po zesplatnění uhradil žalovaný v rámci insolvenčního řízení 42 382,74 Kč (sp. zn. [insolvenční spisová značka]). Celkem tak uhradil 100 082,74 Kč. Dle přežalobní výzvy ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího archu zaslala tento dopis žalovanému téhož dne. 5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci. 6. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně od žalovaného pouze vyžádala výpis z účtu potvrzující příjem za měsíce únor až duben 2018, přičemž se nikterak nezabývala jeho výdaji. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 63 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě se žalobkyně nikterak nezabývala výdaji žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. 13. K odkazu žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 (dostupný na www.nsoud.cz), dle jehož závěrů pokud spotřebitel úvěr splácí a vyjde-li následně najevo, že poskytovatel úvěru v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě neplatnosti smlouvy projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet (jinými slovy, smlouvu lze považovat za neplatnou, pokud je postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet a úvěr mu vůbec neměl být poskytnut), soud uvádí, že tento závěr Nejvyššího soudu nelze na projednávaný spor mezi účastníky aplikovat, jelikož skutkový základ je jiný než ve věci posuzované Nejvyšším soudem. Žalovaný nesplácel úvěr řádně, čerpal jej za účelem splácení jiných úvěrů, v důsledku čehož skončil v úpadku, který řešil insolvenčním řízením. Pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, resp. pokud by se řádn