11 C 74/2025-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 850,06 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 36 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nad rámec jistiny částku 30 696 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy 29 196 Kč s úrokovou sazbou 14,75 % ročně a odměnu za zpracování úvěru 1 500 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 706 Kč. Ke dni 2. 4. 2023 činila dlužná jistina částku 33 850,06 Kč a dlužný poplatek částku 32 845,94 Kč, přičemž dle smlouvy se neuhrazená jistina dále úročí úrokem 14,75 % ročně, a to od 7. 5. 2024, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 5 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni s účinností ke dni 27. 1. 2025. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 33 850,06 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 689,19 Kč (počítaný z dlužné jistiny od 7. 5. 2024 do 27. 1. 2025), kapitalizovaný úrok 3 995,53 Kč (tj. úrok 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 7. 5. 2024 do 27. 1. 2025), zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně z dlužné jistiny a sjednaný úrok 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání ve věci samé se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně po předchozí omluvě, a proto zdejší soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle zákaznické karty - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 11. 2022 požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , o poskytnutí úvěru ve výši 36 000 Kč s měsíční splatností, přičemž žalovaný v době poskytnutí úvěru bydlel v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost, byl majitelem vozidla, pracoval na částečný úvazek s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 30 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného pak dle zákaznické karty činily pouze 1 500 Kč, a splácel externí splátky 3 000 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty byl příjem žalovaného ověřen z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 1. 11. 2022 a dle smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr 36 000 Kč a žalovaný se zavázal nad rámec jistiny uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 30 696 Kč (tj. úrok 29 196 Kč a poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč). Jistinu včetně sjednaného poplatku, tj. celkovou částku 66 696 Kč, se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 706 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému dle smlouvy poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, . Dle smlouvy pak úroková sazba činí 86,00 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Dle tabulky umoření byl žalovanému poskytnut úvěr 36 000 Kč, přičemž dlužná jistina činila ke dni vyhotovení tabulky umoření, tj. ke dni 3. 2. 2025, částku 33 850,06 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a seznamu postoupených pohledávek (příloha č. 1 smlouvy) došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 27. 1. 2025, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 27. 1. 2025, čemuž odpovídá poštovní podací lístek ze dne 27. 2. 2025. Žalovanému byla dle poštovního podacího lístku dne 16. 4. 2025 zaslána předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy z této smlouvy vyplývá, že úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet, neboť žalovaný si zvolil bezhotovostní režim poskytnutí a splácení úvěru. Samotnou smlouvu včetně tabulky umoření však nelze považovat za doklad potvrzující zaslání finančních prostředků představujících předmět úvěru na bankovní účet žalovaného. Skutečnost, že došlo k poskytnutí úvěru na bankovní účet žalovaného pak žalobkyně nikterak nedokládá.9. Na základě výše uvedeného soud podanou žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl, neboť má za to, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že skutečně došlo k vyplacení úvěru na bankovní účet žalovaného, tedy že žalovaný skutečně převzal finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně, resp. že mu byly zaslány na jím uvedený účet, a tuto skutečnost žalobkyně nikterak nedokládá. Samotnou smlouvu nebo tabulku umoření pak nelze považovat za doklad prokazující zaslání finančních prostředků na účet žalovaného.10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.