13 C 172/2025-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 16. 10. 2025 se navrhovatel domáhal uznání rozsudku Taganského okresního soudu v Moskvě v Ruské federaci ze dne 11. 12. 2024 č. j. 2–2548/24, kterým bylo částečně vyhověno žalobě navrhovatele ve vztahu k žalovanému, a to tak, že žalovaný je povinen uhradit navrhovateli dlužnou jistinu ve výši 70 000 EUR, která bude splacena v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady, úroky z jistiny ke dni 26. 4. 2024 ve výši 119 005 EUR, které budou splaceny v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady, jakož i úrok ve výši 3,25 % měsíčně z dlužné jistiny ve výši 70 000 EUR počínaje datem 27. 4. 2024 až do data vrácení, který bude splacen v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady a dále náklady vzniklé úhradou soudního poplatku ve výši 60 000 ruských rublů a nákladů právního zastoupení ve výši 30 000 ruských rublů, a to vše na základě nevrácené peněžní zápůjčky na základě dlužního úpisu ze dne , datum, vystaveného žalovaným ve prospěch navrhovatele. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 11. 2. 2025.2. Dle návrhu žalovaný i přes soudní rozhodnutí dosud uloženou povinnost nesplnil. Navrhovatel poukázal na to, že žalovaný má v České republice na adrese , adresa, nemovitost ve společném jmění žalovaného a jeho manželky. Aby mohl navrhovatel podat návrh na soudní exekuci, domáhá se nejprve uznání citovaného rozhodnutí na území České republiky. Navrhovatel dále požadoval náhradu nákladů tohoto řízení.3. V souladu s ustanovením § 16 odst. 2 věta poslední zákona o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen „ZMPS“) soud rozhodl o uznání cizozemského rozhodnutí bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů, které předložil navrhovatel, soud zjistil následující. Dle rozsudku pro zmeškání ze dne 11. 12. 2024 č. j. 2-2548/24 vydaného Taganským okresním soudem v Moskvě ve věci navrhovatele proti žalovanému rozhodl soud tak, že žalobě bylo částečně vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost uhradit navrhovateli dlužnou jistinu ve výši 70 000 EUR, která bude splacena v ruských rublech podle kurzu centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady, dále úroky z jistiny ke dni 26. 4. 2024 ve výši 119 005 EUR, které budou splaceny v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady, jakož i úrok ve výši 3,25 % měsíčně z dlužné jistiny 70 000 EUR počínaje datem 27. 4. 2024 až do data vrácení, který bude splacen v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady a dále náklady vzniklé úhradou soudního poplatku ve výši 60 000 ruských rublů a nákladů právního zastoupení ve výši 30 000 ruských rublů. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Právním titulem k uložení této povinnosti žalovanému byla mezi účastníky uzavřená smlouva o zápůjčce a zároveň předložený dlužní úpis. V odůvodnění rozsudku bylo mimo jiné uvedeno, že žalovaný se k soudnímu jednání nedostavil, je si ale vědom skutečnosti, že se věc projednává před soudem, neboť požádal o nahlédnutí do spisu v této věci. Žádné námitky proti vzneseným nárokům žalovaný nevznesl. Proti tomuto rozsudku byl žalovaný oprávněn podat u soudu, který tento rozsudek pro zmeškání vydal, ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení kopie rozsudku, návrh na zrušení tohoto rozsudku a dále byl žalovaný oprávněn podat proti tomuto rozsudku pro zmeškání odvolání k moskevskému městskému soudu, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne vydání usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení tohoto rozsudku. Rozsudek dle doložky právní moci nabyl právní moci dne 11. 2. 2025. Dle exekučního titulu ze dne 11. 12. 2024 č. j. 02-2548/2024 vydal Taganský okresní soud v Moskvě v této věci rozsudek pro zmeškání na veřejném soudním jednání ve věci žalobce proti žalovanému o zaplacení dlužné částky podle dlužního úpisu, úroků a náhradu nákladů řízení. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou jistinu ve výši 70 000 EUR, která bude splacena v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady, dále úroky z jistiny ke dni 26. 4. 2024 ve výši 119 005 EUR, které budou splaceny v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady, jakož i úrok ve výši 3,25 % měsíčně z dlužné jistiny 70 000 EUR počínaje datem 27. 4. 2024 až do data vrácení, který bude splácen v ruských rublech podle kurzu Centrální banky Ruské federace platného ke dni úhrady a dále náklady vzniklé úhradou soudního poplatku ve výši 60 000 ruských rublů a nákladů právního zastoupení ve výši 30 000 ruských rublů. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 2. 2025. Tento exekuční titul byl vydán dne 6. 8. 2025 a lhůta k uplatnění práva z tohoto exekučního titulu činí tři roky.5. Podle článku 54 odst. 1 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanskoprávních, rodinných a trestních, publikované pod číslem 95/1983 Sb. platí, že smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany: a) rozhodnutí justičních orgánů v občanských, pracovních a rodinných věcech majetkové povahy, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech (dále jen „rozhodnutí“).6. Podle článku 56 odst. 1 citované úmluvy k uznání a nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech uvedených v článku 54 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno.7. Podle článku 56 odst. 2 citované úmluvy soud, který rozhoduje uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí.8. Podle článku 60 citované úmluvy uznání a výkon rozhodnutí uvedených v článku 54 může být odmítnut, jestliže: a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci a nebo není vykonatelné, s výjimkou rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci; b) podle právního řádu třeba jen jedné smluvní strany marně uplynula lhůta k výkonu rozhodnutí; c) navrhovatel nebo odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že jemu nebo jeho právnímu zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání nebo v důsledku toho, že předvolání bylo učiněno pouze veřejnou vyhláškou nebo jiným způsobem, který není v souladu s ustanoveními této smlouvy; d) bylo již o téže věci mezi týmž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vykonáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci; e) podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je v řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejích orgánů.9. Podle § 16 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen „ZMPS“) uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci.10. Podle § 16 odst. 2 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.11. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše uvedených ustanovení článků citované smlouvy a ZMPS dospěl soud k závěru, že navrhované cizozemské rozhodnutí lze na území České republiky bez dalšího uznat v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že předmětné cizozemské rozhodnutí má být vykonáno na území ČR, kde má žalovaný nemovitý majetek, je dána ve smyslu článku 56 odst. 1 citované smlouvy pravomoc soudů na území ČR. Věcně příslušným soudem je okresní soud a místně příslušným soudem je pak obecný soud žalovaného, kterému se cizozemským rozhodnutím ukládá povinnost k zaplacení, neboť navrhovatel nemá na území ČR bydliště. Místně příslušným okresním soudem je pak zdejší soud, neboť žalovaný má v obvodu zdejšího soudu bydliště (k tomu blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 20 Cdo 3465/2021). Soud, který rozhoduje o uznání cizozemského rozhodnutí se podle článku 56 odst. 2 citované smlouvy omezí pouze na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Tyto podmínky stanoví citovaná smlouva v článku 60 shora citovaném a dle názoru soudu byly všechny splněny, když především předmětné ci