4 C 28/2024-54 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 15 991,69 Kč s příslušenstvím, když je oprávněnou osobou poskytovat spotřebitelské úvěry. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru,2 4 C 28/2024žalobce posoudil jeho úvěruschopnost a následně s ním uzavřel dne 7. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit jednorázově do 19. 10. 2023 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru 3 231,69 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty. Následně došlo k prodloužení doby splatnosti úvěru do 5. 10. 2023, žalovaný měl tedy zaplatit 14 231,69 Kč. Podle čl. 4.4.3. Smlouvy vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 11 000 Kč od 20. 10. 2023 do 27. 3. 2024 ve výši 1 760 Kč. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dluhu, což se však nestalo.2. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu, když neuznává nárok žalobce, neboť se nezakládá na platném právním vztahu. Za nesporné pokládá tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 11 000 Kč. Za spornou považuje platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobci vytýká, že neposoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalobce nesplnil své povinnosti, když řádně nezjistit dostatečné informace o příjmech a výdajích žalovaného, které by byly podloženy relevantními podklady. Zkoumat ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohla být sama o sobě, kvalifikována jako dostatečná. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, a žalobce může požadovat pouze uhrazení poskytnutých částek nikoliv uhrazení dalších poplatků a úroků.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, přičemž roční úroková sazba činila 36 %, RPSN 2772,79 %. Doba trvání úvěru byla 28 dní, když celková částka k zaplacení byla 14 231,89 Kč. Žalobce dále předložil posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého vyplývá, že tento uvedl svůj čistý příjem 47 929 Kč a výše měsíčních závazků 31 400 Kč. Žalovaný byl dne 12. 3. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky v té době ve výši 21 321,28 Kč. Z potvrzení o platbě vyplývá, že dne 7. 9. 2023 bylo žalovanému zasláno 11 000 Kč. Žalovaný potom k žádosti nascanoval svůj občanský průkaz. Byly předloženy výpisy z účtu.4. Mezi účastníky je nesporné, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalovanému zasláno 11 000 Kč. Samu tuto skutečnost ani žalovaný nerozporuje, vyplývá toto z potvrzení o zaslání peněz. Žalovaný z jistiny nic nezaplatil, a to ani přes výzvu. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 11 000 Kč, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru 3 231,69 Kč a smluvní pokuty.5. Soudy jsou povinni v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž RPSN činí 2772,79%. Již z tohoto lze usoudit, že je nutno na smlouvu hledět jako na neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy, nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Sám žalovaný nezpochybňuje to, že mu byla poskytnuta částka 11 000 Kč a tato vrácena není. Lze tedy dospět k závěru, že právě tuto částku žalovaný žalobci dluží právě z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen tuto částku zaplatit, a to ve lhůtě 1 měsíce, což je dostatek prostoru pro to, aby finanční prostředky sehnal. Všechny další požadované nároky vycházející ze smlouvy, která byla shledána za absolutně neplatnou, potom nelze přiznat, a soud tedy návrh ve zbývající části 4 991 Kč zamítl.3 4 C 28/20246. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem, že žalobce měl úspěch jen v 70% žaloby, přísluší žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve 30 %. Celkové náklady řízení činí za soudní poplatek z návrhu 800 Kč, 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21% DPH, celkem 2 252 Kč, z toho 40 % činí částku 908 Kč.7. Náklady řízení soud uložil žalovanému zaplatit v zákonné lhůtě třech dní podle ust. § 160 o.s.ř, přičemž náklady řízení uložil ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.