5 C 69/2024-29 — Okresní soud v Pelhřimově

Dne 27.11.2023 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 84 518,38 Kč s 16,9% úrokem ročně z částky 52 303,53 Kč od 22.6.2019 do zaplacení, s 2,5% úrokem z prodlení ročně z částky 84 518,38 Kč od 22.6.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 529,25 Kč. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, , IČ , IČO, , která s žalovaným dne 22.4.2002 uzavřela smlouvu o úvěru č. , podezřelý výraz, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úrokovou sazbou 16,9% ročně. V návrhu uvádí, že žalovaný porušil své závazky ze smlouvy vyplývající, žalovaná částka 84 518,38 Kč se sestává z dlužné jistiny úvěru 52 303,53 Kč a dlužných poplatků 32 214,85 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci uvedeným věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek z 18.6.2019 s účinností ke dni 21.6.2019. Následně podáním z 22.12.2023 vzal žalobce návrh částečně zpět s tím, že nemůže doložit, že v návrhu uvedená smlouva byla mezi uvedeným věřitelem a žalovaným uzavřena, domáhá se vůči žalovanému zaplacení pouze částky 15 323,02 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného a dále z této částky 2,5% úroky z prodlení ročně od 22.6.2019. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12.1.2024, č.j. , spisová značka, bylo řízení v požadovaném rozsahu částečně zastaveno a předmětem řízení zůstal pouze uvedený zbývající nárok žalobce. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , , právnická osoba, IČ , IČO, , postoupila smlouvou ze dne 18.6.2019 žalobci předmětnou pohledávku, žalovanému bylo toto postoupení oznámeno oznámením o postoupení pohledávky z 3.7.2019, které mu bylo odesláno dle podacího lístku na tehdejší adresu jeho bydliště. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, vyplývá, že na tento účet byla dne 22.4.2002 připsána částka 100 000 Kč z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, , z platební historie týkající se tohoto účtu žalovaného pak vyplývá odpis uvedené částky uvedeného data, následné platby prováděné žalovaným, veškeré připisované poplatky. Z potvrzení , právnická osoba, . , adresa, soud zjistil, že majitelem uvedených účtů byl opravdu žalovaný. Z uvedených listin vyplývá, že žalovaný v období od 22.5.2002 do 24.6.2019 věřiteli zaplatil celkem 84 676,98 Kč.Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že žalobce je na základě smlouvy o postoupení pohledávek právním nástupem společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, která žalovanému na jeho účet dne 22.4.2002 poukázala částku 100 000 Kč, z této částky žalovaný postupně do roku 2019 zaplatil 84 676,98 Kč. Za situace, kdy žalobce nemůže, jak tvrdí, prokázat uzavření v návrhu původně uvedené úvěrové smlouvy, je nutno vyjít ze shora uvedených základních skutečností, tedy že žalovanému byla na jeho účet uvedeným věřitelem poskytnuta částka 100 000 Kč a že rozdíl mezi touto částkou a částkou, kterou žalovaný uvedenému věřiteli v následném období zaplatil, činí 15 323,02 Kč. Pokud žádný z účastníků neprokázal uzavření úvěrové smlouvy, kterou by bylo poskytnutí částky 100 000 Kč žalovanému prokazováno, konstatuje soud, že žalobce jako právní nástupce uvedeného věřitele má za této situace nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od právního předchůdce žalobce získal. Míra tohoto bezdůvodného obohacení je dána shora uvedeným rozdílem, tedy částkou 15 323,02 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Pokud se jedná o žalobcem požadované úroky z prodlení z této částky od 22.6.2019, konstatuje soud, že žalovaný byl žalobcem k zaplacení žalované částky, byť nikoli jako bezdůvodného obohacení, ale širšího úvěrového dluhu, vlastně poprvé vyzván předžalobní výzvou, ve které mu byla stanovena3 5 C 69/2024lhůta k plnění do 15.11.2023. Za této situace je žalovaný dle názoru soudu v prodlení se zaplacením uvedené částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ode dne 16.11.2023, výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobcem požadovaný úrok z prodlení ve výši 2,5% ročně tomuto nařízení co do výše neodporuje, žalobce požaduje méně, než by požadovat mohl. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci požadované úroky z prodlení až od 16.11.2023 a pokud je požadoval zaplatit i za období od 22.6.2019 do 15.11.2023, v této části návrh zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl ve věci žalobce úspěšný pouze v 18% předmětu řízení (z původně žalované jistiny 84 518,38 Kč vzal návrh co do částky 69 195,36 Kč zpět, v čemž soud shledává na jeho straně zavinění na tomto zastavení), žalovaný byl úspěšný z 82% předmětu řízení a při odečtení jeho neúspěchu od jeho úspěchu by měl mít vůči žalobci právo na náhradu 64% nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalovaný toto právo nemá.