25 C 11/2025-47 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhá zaplacení částky ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty tak, jak posléze byla vypočtena na částku 122 000 Kč a 582 500 Kč, celkem se tedy domáhá zaplacení částky 1 304 500 Kč, neboť zapůjčil žalovanému celkem 600 000 Kč, když dne 21. 5. 2024 poslal částku 500 000 Kč a dne 24. 5. 2024 částku 100 000 Kč, na základě dohody mezi žalovaným a statutárním zástupcem žalobce, když tito byli kamarádi. Žalovaný dluh zcela uznal a zavázal se jej vrátit do 31. 5. 2024, což se nestalo. Mezi účastníky byla dohodnutá smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka 1 304 500 Kč se tedy sestává ze zápůjčky 600 000 Kč a smluvní pokuty 122 000 Kč a 582 500 Kč.2. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu, když s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává, nesouhlasí s tím, že by žalobci dlužil jakékoliv finanční prostředky. I pokud by soud dospěl k tomu, že nárok žalobce je dán, je nezbytné přistoupit k moderaci smluvní pokuty, když tato je nepřiměřeně vysoká, neboť po sedmi měsících činí výše smluvní pokuty více než jistina.3. Z výpisu z účtu žalobce vyplývá, že tento poslal žalovanému dne 21. 5. 2024 2x 250 000 Kč a dne 24. 5. 2024 částku 100 000 Kč s tím, že v poznámce se má jednat o půjčku. Dále bylo předloženo uznání dluhu ze dne 21. 5. 2024, kdy žalovaný podepsal, že uznává co do důvodu a výše dluh ve výši 500 000 Kč, který představuje zápůjčku poskytnutou žalobcem, a zavazuje se tuto částku vrátit do 11. 6. 2024 s tím, že pokud nedojde k úhradě, bude účtována smluvní pokuta 0,5 % z celkové dlužné částky za každý den v prodlení. Dne 24. 5. 2024 potom žalovaný podepsal, že uznává, co do důvodu i výše další půjčku 100 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 31. 5. 2024, a je si vědom smluvní pokuty. Dne 28. 11. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. Soudu dále byla předložena korespondence, ve které žalovaný uvedl, že se mu něco nepovedlo, potřebuje termín posunout.4. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Jak vyplývá z uznání dluhu, z výpisu z účtu a korespondence mezi účastníky má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smluv o zápůjčce, kdy žalovanému byla poskytnuta celková částka 600 000 Kč, která přes výzvu zaplacena není.5. Podle us. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Za skutkově prokázané považuje soud to, že mezi účastníky došlo k uzavření, ujedná o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, když smluvní pokuta byla kapitalizována na částku 704 500 Kč. Podle ust. § 2051 o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání jejím východiskem se naopak stává zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu a jejím cílem pak zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta „in concreto“ nepřiměřená. V daném případě k ujednání o smluvní pokutě došlo mezi kamarády. Dle názoru okresního soudu účelem této smluvní pokuty bylo zajistit vrácení peněz, nikoliv získat zisk. Pokuta tedy chránila vrácení půjčky. Vzhledem k nečinnosti žalovaného se sice nepodařilo zjistit, které konkrétní skutečnosti vedly k porušení závazku a vzniku smluvní pokuty, tedy k nezaplacení částek, když jak vyplývá z korespondence žalovaný požadoval posunutí termínu ještě do ledna, avšak zřejmě se dostal do finančních problémů, proto půjčka nebyla splacená. Vyčíslená pokuta 704 500 Kč potom je fakticky vyšší než půjčená částka. Soud proto dospěl k závěru, že je možnost použít moderační právo s tím, že dle názoru okresního soudu polovina této smluvní pokuty, tedy částka 352 250 Kč se jeví jako přiměřená a chránící žalobce. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit celkovou částku 952 250 Kč, která se sestává z dlužné jistiny 600 000 Kč a smluvní pokuty 352 250 Kč, a to v zákonné lhůtě třech dní podle ust. § 160 o. s. ř.. Pokud se žalobce domáhal smluvní pokuty ve výši dalších 252 250 Kč, návrh v tomto rozsahu zamítl.6. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný v 73 % procentech a žalovaný v 27 %, přichází v úvahu náhrada nákladů řízení ve výši 46 %. Náklady řízení potom činí za soudní poplatek z návrhu 65 225 Kč, 5 úkonů právní služby po 13 540 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč a 3x režijní paušál po 450 Kč, 8 půl hodin ztráty času po 150 Kč, cestovné 1 868,72 Kč, 21 % DPH 15 270,90 Kč, celkem náklady činí 153 214,60 Kč z toho žalobci přísluší procentuálně 70 479 Kč. Soud tedy uložil tuto částku žalovanému zaplatit opět ve lhůtě třech dní, a to k rukám právního zástupce žalobce podle ust. § 149 o. s. ř..