15 C 205/2020-26 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4. 2. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 835 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení pojistného dle pojistné smlouvy [číslo]. 2. V žalobě tvrdila, že byla dne 10. 3. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to pro vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný neuhradil pojistné ve výši 2 633 Kč, splatné dne 10. 9. 2018 přičemž v důsledku toho došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 15. 1. 2019. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Žalovaný byl soudem poučen o tom, že soud může ve věci rozhodnout podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“) bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, byl vyzván, aby soudu v určené lhůtě sdělil, zda se vzdává účasti na projednávané věci, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Poučení s výzvou k vyjádření bylo žalovanému doručeno procesně korektním způsobem ve smyslu § 45 a násl. o. s. ř. Žalovaný ponechal výzvu bez odezvy a nastoupila proto fikce, že nemá proti postupu soudu podle § 115a o. s. ř. žádných námitek. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila výslovný souhlas v podané žalobě. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodl na základě předložených listinných důkazů a dnešního dne veřejně vyhlásil rozsudek. 5. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 3. 2017 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pro vozidlo [značka automobilu], [registrační značka]. Obsahem pojistné smlouvy byl závazek žalobkyně pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a závazek žalovaného platit žalobkyni pojistné. Pro pojistné období bylo sjednáno pojistné ve výši 5 266 Kč splatné pololetně. Žalovaný nehradil splátky pojistného řádně a včas, žalobkyně ho vyzvala k úhradě dlužné částky do 14. 1. 2019 upozorněním ze dne 21. 11. 2018 a zároveň ho poučila o zániku pojištění nezaplacením dlužného pojistného ve stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný dlužné pojistné ani v této lhůtě neuhradil, k zániku pojistné smlouvy došlo dne 15. 1. 2019, ke dni zániku smlouvy činil nedoplatek pojistného částku ve výši 1 835 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě uvedené dlužné částky ze dne 14. 1. 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobkyně dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“). Účastníci uzavřeli dne 10. 3. 2017 platně pojistnou smlouvu v souladu s § 2758 a násl. občanského zákoníku, žalobkyni na základě této smlouvy vznikl nárok na úhradu pojistného ze strany žalovaného dle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně tvrdí, že pojistná smlouva zanikla dnem 15. 1. 2019, tedy dříve, než stačil uplynout konec doby pojištění stanovený ve smlouvě, má tedy nárok na do dne podání žaloby neuhrazené pojistné ve výši 1 835 Kč, jelikož poslední splátka byla v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, poměrně zkrácena. Žalovaný tvrzení žalobkyně nesporoval, na svou obranu ničeho neuvedl, úhradu dlužného pojistného neprokázal. Žaloba tak byla podána důvodně, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 835 Kč. Soud žalobkyni přiznal podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 835 Kč za období prodlení od 16. 1. 2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 489 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ke snížení náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 14b a.t. soud přistoupil, neboť v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Závěr, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, soud učinil na základě porovnání několika žalob od téže žalobkyně, kdy je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, data vzniku a zániku pojistných smluv, ovšem jinak se jejich text nemění (např. v řízení 13 C 190/2019, 13 C 184/2019 a 14 C 178/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.