14 C 1/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 3 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce dne 20. 3. 2019 zaplatil žalované 3 500 Kč, jelikož proti žalobci byla zahájena daňová exekuce vedená Celním úřadem pod sp. zn. [číslo]. Z toho částka ve výši 3 000 Kč však byla zaplacena neoprávněně, jelikož zaplacení této částky nebylo žalobci uloženo žádným pravomocným rozhodnutím. Částka 3 000 Kč tak byla uhrazena žalobcem bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení. Žalobce dne 7. 12. 2020 Celní úřad vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, tedy zaplacení předmětného dluhu, ten tak však dosud neučinil. Po podání žaloby vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do jistiny a soud v této části řízení zastavil. 2. S ohledem na skutečnost, že v daném případě je příslušná organizační složka vystupující za stát Ministerstvo financí a nikoliv Celní úřad pro Středočeský kraj, jak se žalobce domníval, soud vyzval žalovanou k vyjádření. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalovaná má ve shodě se soudem za to, že příslušnou organizační složkou v tomto řízení je Ministerstvo financí ČR, a to z toho důvodu, že ve věci měl žalobce od začátku postupovat podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOŠ“). Takto postupováno žalobcem nebylo, a proto nejsou splněny procesní předpoklady ani pro podání, natož pro projednání žaloby ve smyslu § 14 odst. 3 ZOŠ. Nad rámec výzvy žalovaná dodává, že ZOŠ výslovně stanoví, od kterého okamžiku náleží žadateli o náhradu škody úroky. Vzhledem ke shora uvedené absenci procesních postupů podle ZOŠ nemohla žalované povinnost hradit úroky vůbec vzniknout. Vzhledem k tomu, že žalobce však opakovaně potvrdil, že požaduje bezdůvodné obohacení ve smyslu občanského zákoníku, a nikoliv náhradu škody, tak je žalovaná toho názoru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto by měla být zamítnuta. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 2. 7. 2018 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odboru služby dopravní policie, Dálničního oddělení [obec] podnět k projednání přestupku dle § 42a/2a zákona č.13/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů o pozemních komunikací na [celé jméno žalobce], který zaevidoval pod [číslo jednací]. Dne 9.7.2018 vydal celní úřad ve věci pod [číslo jednací] Příkaz, který byl doručen pomocí poštovní přepravy na doručenku. Příkaz byl doručen fikcí dne 23.7.2018 a nabyl právní moci dne 1.8.2018. Dne 8.10.2018 vydal celní úřad pod [číslo jednací] sdělení„ Vyrozumění o nedoplatku“ na částku 3000 Kč adresované Mgr. [celé jméno žalobce]. Sdělení bylo vypraveno dne 14. 12. 2018 a doručováno poštovní přepravou obyčejně bez doručenky. Dne 21. 1. 2019 vydal celní úřad Exekuční příkaz [číslo] přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb (na jméno [celé jméno žalobce], částka 3500 Kč) pod [číslo jednací]. Exekuční příkaz doručen dne 21. 1. 2019 do datové schránky poskytovatele platebních služeb Fio banky a dne 23. 1. 2019 datové schránky Mgr. [celé jméno žalobce]. Dne 24.1.2019 celní úřad pod [číslo jednací] zaslal poskytovateli platebních služeb Fio bance„ Vyrozumění o právní moci exekučního příkazu [číslo]. Vyrozumění bylo doručeno datovou schránkou dne 24. 1. 2019. Dne 6. 3. 2019 vydal celní úřad Exekuční příkaz [číslo] srážkami ze mzdy (na jméno [celé jméno žalobce], částka 3400 Kč) pod [číslo jednací]. Dne 26. 3. 2019 vydal celní úřad Rozhodnutí o zastavení daňové exekuce pod [číslo jednací]. Důvodem bylo uhrazení pohledávky ke dni 21. 3. 2019 v plné výši. Rozhodnutí bylo doručeno dne 26. 3. 2019 do datové schránky Mgr. [příjmení] plátce mzdy a dne 2. 4. 2019 do datové schránky Mgr. [celé jméno žalobce]. Dne 7. 12. 2020 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od advokáta Mgr. [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] (zástupce Mgr. [celé jméno žalobce]) dále jen„ zástupce“) podání„ Výzva k vydání bezdůvodného obohacení“, které zaevidoval pod [číslo jednací]. Přílohou podání byla plná moc a potvrzení o provedené úhradě částky 3500 Kč na základě exekučního příkazu [číslo]. Dne 10. 12. 2020 celní úřad odpověděl na podání zaevidované pod [číslo jednací] sdělením. Ve sdělení celní úřad uznal pochybení v doručení výše uvedeného Příkazu (měl být doručen do datové schránky Mgr. [celé jméno žalobce], který jí měl v době vydání Příkazu zřízenou) a dále sdělil, že bude uhrazená částka 3500 Kč vrácena. Dne 15.12.2020 zaslal celní úřad pod [číslo jednací] Mgr. [celé jméno žalobce] žádost o sdělení účtu, na který se mají peníze vrátit. Doručeno do datové schránky dne 18. 12. 2020. Dne 18.12.2020 celní úřad pod [číslo jednací] opět doručil Příkaz [číslo jednací] ze dne 9.7.2018, tentokrát do datové schránky ([anonymizováno]) Mgr. [celé jméno žalobce]. Dne 22. 12. 2020 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od zástupce podání„ Odpor“ do výše uvedeného Příkazu, které zaevidoval pod [číslo jednací]. Dne 24. 12. 2020 obdržel celní úřad prostřednictvím datové schránky od zástupce podání„ Výzva k plnění“, které zaevidoval pod [číslo jednací]. Tímto podáním byl celní úřad vyzván k uhrazení částky 6292 Kč za bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout částkou 3500 Kč uhrazením exekučního příkazu [číslo] bez pravomocného rozhodnutí, a dále částkou 2792 Kč za právní služby. Dne 6. 1. 2021 celní úřad poukázal uhrazenou částku 3500 Kč na účet Mgr. [celé jméno žalobce]. Tento skutkový stav odpovídá i provedeným důkazům: Potvrzení o provedené úhradě, Výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 7. 12. 2020, Výzva ze dne 24. 12. 2020. 4. Podle ustanovení § 14 ZOŠ: 1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 2) Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. 3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 4) Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup úřad nebo jiný orgán veřejné moci, který není k jeho projednání příslušný, poskytne tento úřad nebo jiný orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně. 5. Podle ustanovení § 15 ZOŠ: 1) Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. 2) Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 6. V dané věci se úrok posuzuje jako nárok na náhradu škody podle ZOŠ a nikoliv jako bezdůvodné obohacení, kdy úrok představuje to, co žalobci ušlo tím, že neměl jistinu k dispozici. Soud tedy aplikoval postup dle ZOŠ, kdy podmínkou je uplatnění nároku a zejména pak nevyřízení věci ve lhůtě 6 měsíců. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro vznik úroku, neboť Celní úřad žalobci vrátil požadované finanční prostředky dne 6. 1. 2021, když výzvu obdržel v prosinci 2020. Je tedy zřejmé, že vše bylo vyřešeno ve lhůtě do 6 měsíců, jak stanoví ZOŠ. Nárok žalobce tedy není důvodný, neboť nárok na úrok vzniká až po uplynutí lhůty 6 měsíců. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků, kdy zohlednil pochybení státu ve správním řízení a nesprávně vedenou exekuci. Jinak by náležely náklady řízení žalované.