15 C 54/2019-114 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] bez DPH s příslušenstvím, co by náhrady za majetkovou újmu a částky ve výši [částka] bez DPH s příslušenstvím, co by přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím žalované, konkrétně nezákonným rozhodnutím Městského úřadu Šumperk, uzavřením veřejnoprávní smlouvy se žalobcem dne [datum] podle § 161 odst. 1 SŘ, sp. zn. [číslo], o umístění stavby a provedení stavby podle § 78 odst. 5 StavZ, 78a odst. 1 StavZ a podle § 116 StavZ, označenou jako„ rekonstrukce větrné farmy [anonymizováno] spočívající ve stavebních úpravách na pozemcích parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. Rejhotice [číslo]“ (dále jen„ Veřejnoprávní smlouva“). Žalobce zdůraznil, že [anonymizováno] smlouvu uzavřel za dvou předpokladů: zaprvé v dobré víře, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky pro její uzavření, a zadruhé, že je rekonstrukce větrné farmy [anonymizováno] možná. Co se týká prvního předpokladu, žalobce předložil MÚ [obec] veškeré podklady nutné k uzavření Veřejnoprávní smlouvy (návrh smlouvy, veškerá souhlasná stanoviska dotčených orgánů, projektovou dokumentaci zpracovanou autorizovanou osobou, veškeré odborné posudky a hodnocení týkající se daného záměru). Žalobce nepředpokládal, že MÚ [obec] neumí posoudit, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky k uzavření Veřejnoprávní smlouvy, resp. že k jejímu uzavření MÚ [obec] přikročí, aniž jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Žalobce zdůraznil, že je povinností MÚ [obec] coby stavebního úřadu postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Co se týká druhého předpokladu, žalobce možnost rekonstrukce větrné farmy [anonymizováno] dovozoval také z vyjádření [anonymizováno] pro místí rozvoj ze dne 28. 4. 2010, [číslo jednací] a rovněž ze sdělení MÚ [obec] ze dne 14. 6. 2010, [číslo jednací], podle kterých bylo možné stavební záměr žalobce v dané lokalitě realizovat, přičemž se jednalo o stavební záměr rekonstrukce větrné farmy [anonymizováno] z roku 2008, který výrazně přesahoval svým rozsahem předmět Veřejnoprávní smlouvy. Žalobce tak měl za to, že pokud již legálně provozuje činnost větrného parku na totožném místě ve větším rozsahu, tak že pokud hodlá v roce 2015 realizovat rekonstrukci větrné farmy [anonymizováno] v redukované podobě jak co do počtu, tak co do výšky tubusů VTE (tedy v podobě, která je předmětem Veřejnoprávní smlouvy), bude i tento záměr možné na základě argumentu a maiori ad minus ve stejné lokalitě realizovat. Samozřejmě bylo nutné přihlédnout i k možným změnám využití dotčeného území, v tomto směru, ale dobrou víru žalobce utvrdily také všechny dotčené orgány státní správy tím, že pro rekonstrukci větrné farmy [anonymizováno] vydaly souhlasná stanoviska, např. souhlasné stanovisko Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, ve kterém vylučuje vliv stavebního záměru žalobce na soustavu NATURA 2000. Žalobce však na základě závěrů proběhnuvšího přezkumného řízení a následně soudního řízení - konstatuje, že MÚ [obec] s ním uzavřel Veřejnoprávní smlouvu v podobě, ve které neobstála při přezkumu nadřízeným správním orgánem (KUOK), v řízení před odvolacím orgánem, tj. žalovanou a ani v rámci soudního přezkumu Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci. Žalobce poukázal s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 65 A 43/2016, na vady Veřejnoprávní smlouvy, resp. rozhodnutí MÚ [obec], které dle žalobce nelze klást k jeho tíži, ale výhradně k tíži MÚ [obec], na jehož správním uvážení spočívalo posouzení, zda lze s žalobcem uzavřít Veřejnoprávní smlouvu a zda lze daný záměr – rekonstrukci větrné farmy [anonymizováno] – uskutečnit. Pokud by MÚ [obec] postupoval v souladu s platnou právní úpravou, musel by nejprve úvahy žalobce o možnostech realizace rekonstrukce větrné farmy [anonymizováno] odmítnout, což však neučinil a naopak vydal stanoviska, kterým žalobce ujistil o souladu záměru s územně plánovací dokumentací a možnosti využití institutu Veřejnoprávní smlouvy. Následně by pak MÚ [obec] musel i samotný návrh žalobce na uzavření Veřejnoprávní smlouvy ze shora uvedených důvodů odmítnout dle § 78a odst. 3 StavZ a sdělit mu důvody tohoto odmítnutí. Pokud by tak MÚ [obec] učinil, mohl tím předejít vzniku škody i nemajetkové újmy na straně žalobce, neboť žalobce by v takovém případě nemohl jednat v dobré víře ve správnost a zákonnost Veřejnoprávní smlouvy a investovat značné prostředky do realizace svého podnikatelského záměru, kterým je rekonstrukce větrné farmy [anonymizováno]. Ke vzniku škody i nemajetkové újmy by nedošlo rovněž v případě, že by nevyznačil ve Veřejnoprávní smlouvě její účinnost. Žalobce proto dospěl k dílčímu závěru, že dosud popsaný postup, který vyústil ve vydání nezákonného rozhodnutí MÚ [obec] je prvotní a současně zásadní příčinou vzniku majetkové škody a nemajetkové újmy na straně žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména tak, že má na základě jí známých skutečností za to, že jednání žalobce směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy bylo spekulativní a účelové ve snaze předejít případným problémům, které by nastaly v řádném správním řízení na základě žádosti o zahájení územního a stavebního řízení. Žalobce totiž nemohl být v dobré víře v právní bezvadnost návrhu a následně uzavřené veřejnoprávní smlouvy z následujících důvodů. Již u svého dřívějšího záměru z roku 2008 žalobce nezastíral, na rozdíl od daného případu, že záměr vyžaduje provedení zjišťovacího řízení podle zák. o posuzování vlivů na životní prostředí. Záměr z roku 2008 příslušnému úřadu oznámil a ten ve zjišťovacím řízení rozhodl, že záměr bude posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Z obsahu nesouhlasného stanoviska k posouzení vlivu provedení záměru na životní prostředí ze dne [datum] čj. KUOK [číslo] 2010 sp. zn. [spisová značka], vydaného krajským úřadem jako úřadem příslušným k posuzování vlivů na životní prostředí plyne, že žalobce si musel být nejpozději od roku 2010 vědom, že dle Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje i dle územní studie Větrné elektrárny na území Olomouckého kraje, je umisťování větrných elektráren v daném zvlášť chráněném území nepřípustné. Rovněž si musel být vědom, že krajský úřad jako správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu upozornil, že záměr je v rozporu se Zásadami územního rozvoje Olomouckého kraje a že stávající 3 větrné elektrárny jsou určeny na dožití, tj. po uplynutí doby určité, na kterou byly povoleny, nebude tato doba prodloužena. Z obsahu žalobcem odkazovaného sdělení žalované (odboru stavebního řádu) ze dne [datum] plyne, že [obec] územního rozvoje zásadně nepřipouští umístění stavby větrné elektrárny na území Chráněné krajinné oblasti [obec], zvláště pak bylo-li toto sdělení ministerstva obstaráno v průběhu posuzování vlivu provedení dřívějšího záměru žalobce na životní prostředí, a to právě k otázce rozporu se zásadami územního rozvoje. Z odkazovaného sdělení žalované se dále podává upozornění, že [obec] územního rozvoje jsou závazné pro rozhodování v území ode dne jejich účinnosti a stanoví-li pro záměrem dotčené území jiné požadavky na jeho využití, než jaké umožňuje územní plán obce Loučná, že nelze rozhodovat podle územního plánu. Z jednání žalobce je tedy zjevné, že zcela účelově„ zkusil“ obejít shora uvedené skutečnosti tím, že pro dosažení svého cíle pokračovat v podnikání větrných elektráren v předmětné lokalitě, navrhl uzavření veřejnoprávní smlouvy namísto získání povolení v obvyklém řízení před správním orgánem. Žalobce si rovněž musel být vědom, že je nezbytný souhlas k uzavření VPS od Českého svazu ochrany přírody [obec], jestliže ještě v procesu uzavírání Veřejnoprávní smlouvy vyjadřoval svůj nesouhlas se záměrem žalobce a bylo nasnadě, že při uzavření Veřejnoprávní smlouvy bude proti němu brojit dostupnými právními prostředky. Stejně tak jde stěží uvěřit, že by žalobce nevěděl, že s uzavřením Veřejnoprávní smlouvy musí projevit souhlas i [právnická osoba], jako vlastník inženýrských sítí, která by byla účastníkem územního řízení, jelikož se jí záměr přímo dotýkal. Ostatně o tom, že tato skutečnost byla žalobci známa, svědčí i spis stavebního úřadu. Podíl na vadnosti veřejnoprávní smlouvy, která vedla k jejímu zrušení, nese tedy i žalobce, a vzhledem k shora podanému, ne v zanedbatelné míře, a tudíž odpovědnost za zrušení Veřejnoprávní smlouvy z důvodů jejích vad, nemůže ležet výhradně na žalované. Nadto jednání žalobce má žalovaná minimálně za rozporné s dobrými mravy, a proto nemůže požívat právní ochrany. Požadavek na uspokojení žalovaných nároků žalobce je dle žalované v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále doplnila, že„ pouhá“ nezákonnost Veřejnoprávní smlouvy nezakládá důvod pro její zrušení. K tomu je třeba naplnění ještě dalšího důvodu – podmínky, a to, že práva z této Veřejnoprávní smlouvy byla jejím účastníkem nabyta v dob