18 C 104/2019-60 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 7. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 1 530 000 Kč jako smluvní pokuty za nevyklizení pronajaté části pozemku o výměře 18 m² před objektem [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], obec Praha (dále jako„ předmět nájmu“), jehož vlastníkem je žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že nájemní smlouva k předmětu nájmu č. [spisová značka] [číslo] 2008 ze dne 18. 12. 2018, ve znění dodatků [číslo] ze dnů 1. 8. 2011 a 21. 12. 2012 byla uzavřena se žalovanou na dobu neurčitou od 1. 1. 2009, s jednoměsíční výpovědní lhůtou bez udání důvodu. Nájem skončil dne 31. 3. 2017 výpovědí žalobkyně ze dne 12. 12. 2016, která se do sféry žalované dostala nejpozději ke dni 8. 2. 2017, výpovědní doba tak začala běžet 1. 3. 2017. Od 1. 4. 2017 tak žalovaná užívá pozemek bez právního důvodu a za jeho nevyklizení žalobkyně žádá smluvní pokutu sjednanou v nájemní smlouvě ve výši 10 000 Kč denně. Žalovaná předmět nájmu nevyklidila, žalobkyně proto požaduje v tomto řízení smluvní pokutu za časové období od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2018, celkem tedy 153 dnů, kdy celková výše smluvní pokuty činí 1 530 000 Kč. K úhradě žalobkyně žalovanou vyzvala dne 2. 10. 2018, se splatností 30. 10. 2018. Žalované byla zaslána i předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2019, neuhradila však ničeho. Proto se žalobkyně dožaduje výše uvedené smluvní pokuty v tomto soudním řízení, a to včetně zákonného úroku z prodlení za dobu od 31. 10. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná namítla, že nárok uplatněný žalobou neuznává ani co do důvodu ani co do výše. K předmětu nájmu má žalovaná uzavřenou nájemní smlouvu, která nikdy nebyla ze strany žalobkyně vypovězena, není zde tedy důvod pozemek vyklidit a požadovaná smluvní pokuta je tak nedůvodná. Žalovaná dále nesouhlasí s požadovanými náklady právního zastoupení žalobkyně, když se jedná o jednoduchý spor, který by žalobkyně měla řešit pomocí svých zaměstnanců, nikoli najaté advokátní kanceláře. 3. Žalobkyně vzala následně dne 28. 5. 2021 žalobu co do jistiny 1 530 000 Kč zpět, když žalovaná dne 11. 5. 2021, tedy po podání žaloby, uhradila částku 1 000 000 Kč, a dne 14. 5. 2021 pak 530 000 Kč, a žalobkyně tak nadále požadovala toliko příslušenství pohledávky, tedy zákonný úrok z prodlení. O tomto částečném zpětvzetí bylo rozhodnuto zdejším soudem dne 2. 6. 2021, usnesením č.j. 18 C 104/2019-45. Nadále tak bylo rozhodováno pouze o zákonném úroku z prodlení. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli dne 18. 12. 2008 nájemní smlouvu k předmětu nájmu - části pozemku o výměře 18 m² před objektem [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. [část obce], obec Praha, a to na dobu neurčitou s jednoměsíční výpovědní lhůtou bez udání důvodu. Na pozemku byl umístěn pevný prodejní stánek. Žalovaná vystupovala ve smlouvě jako nájemce s adresou uvedenou v nájemní smlouvě [ulice a číslo], [obec a číslo] a místem podnikání [adresa žalované], [PSČ]. V [anonymizována tři slova] nájemní smlouvy bylo sjednáno, že výpověď bude doručena na adresu uvedenou v této smlouvě, případně na jinou oznámenou adresu. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] je pak upraven způsob doručování poštovním doručovatelem. V [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) je sjednána smluvní pokuta za nevyklizení a nepředání předmětu nájmu ve výši 10 000 Kč za den prodlení (nájemní smlouva ze dne 18. 12. 2008 č. [spisová značka] [číslo] [rok], včetně dodatků [číslo] ze dne 1. 8. 2011 a [číslo] ze dne 21. 12. 2012). Žalobkyně vypověděla dne 12. 12. 2016 smlouvu se schválením usnesením Rady hl.m. [obec] [číslo] ze dne 29. 11. 2016. Tuto výpověď se žalobkyně pokoušela doručit na ve smlouvě uvedenou adresu [ulice a číslo], odkud se zásilka vrátila zpět, na místo provozovny, kde si ji zástupce žalované odmítl převzít, ponechal si pouze stejnopis, a konečně pak na adresu žalované sdělenou jejím zástupcem v provozovně ([ulice a číslo]), kde však také nebyla převzata (výpověď nájmu ze dne 12. 12. 2016 s poznámkou doručovatele, doručenky z pokusů o doručení). Dále pak žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ohledně vyklizení pozemku ze dne 18. 10. 2017 na její aktuální adresu [adresa]). Mezi žalobkyní a žalovanou, případně též panem [jméno] [příjmení], byla vedena též další soudní řízení jak ohledně tohoto, tak dalších stánků na Václavském náměstí, jež se týkaly vyklizení těchto pozemků, případně smluvních pokut za jiná časová období, a to včetně rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu ČR, přičemž rozhodováno bylo ve prospěch žalobkyně. Konkrétně ohledně výše uvedené nájemní smlouvy bylo vedeno řízení o vyklizení pod sp. zn. 28 C 99/2017, kde rozsudkem ze dne 25. 3. 2019 bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna část pozemku vyklidit, když soud došel k závěru, že výpověď byla žalované doručena nejpozději dne 23. 2. 2017, přičemž tento rozsudek byl potvrzen též soudem odvolacím s tím, že byla pouze prodloužena pariční lhůta k vyklizení na 30 dnů od právní moci rozsudku a rozsudek se tak stal vykonatelným dne 12. 12. 2019 (rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 3. 2019, č.j. 28 C 99/2017-64 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. 15 Co 371/2019-91). Žalobkyně žalovanou informovala o smluvní pokutě za období od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2018 a vyzvala ji k její úhradě dopisem ze dne 2. 10. 2018, datem splatnosti bylo 30. 10. 2018 (dopis žalobce ze dne 2. 10. 2018). Následně byla žalované zaslána též předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2019, kterou si žalovaná převzala osobně dne 26. 3. 2019 (předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2019 včetně doručenek). Žalovaná následně dne 22. 3. 2020 vyklidila část pozemku a dne 30. 3. 2020 ho předala žalobkyni (záznam z místního šetření ze dne 23. 3. 2020, předávací protokol ze dne 30. 3. 2020). Dne 11. 5. 2021 byla následně žalobkyni zaslána částka 1 000 000 Kč a dne 14. 5. 2021 částka 530 000 Kč, u obou těchto plateb byla uvedena poznámka„ smluvní pokuta cj0. 18 C 104/2019“ (výpisy z účtu ze dne 11. a 14. 5. 2021). 6. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Z dalších provedených listinných důkazů soud pro rozhodnutí ve věci samé nezjistil žádné zásadní skutečnosti. Výslechy svědků a účastníků řízení soud z důvodů hospodárnosti řízení neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně zjištěný. 7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 9. Dle § 544 zákona č. 40/1964 Sb. (jelikož smlouva byla uzavřena v roce 2008, je otázka smluvní pokuty posuzována dle starého občanského zákoníku), sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 10. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k výpovědi nájemního vztahu založeného smlouvou ze dne 18. 12. 2008, a to nejpozději ke dni 23. 2. 2017, sjednaná měsíční výpovědní lhůta tak začala běžet od 1. 3. 2017, žalovaná proto byla povinna od 1. 4. 2017 předmět nájmu vyklidit a předat žalobkyni. K tomu však nedošlo, když předmět nájmu byl vyklizen až 22. 3. 2020, tedy o více než tři roky později, po pravomocném skončení řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 99/2017. Jelikož tak žalovaná porušila svou smluvní povinnost, byla dle [anonymizováno], bodu 1., písm. b) nájemní smlouvy povinna k úhradě smluvní pokuty ve smyslu § 544 zákona č. 40/1964 Sb., ve výši 10 000 Kč za každý den nevyklizení, přičemž za období od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2018 jí tato smluvní pokuta náleží též, a to za 153 dnů, kdy předmět nájmu vyklizen nebyl. Ostatně žalovaná dobrovolně tuto smluvní pokutu uhradila ve dnech 11. a 14. 5. 2021, proto bylo nadále rozhodováno pouze ohledně zákonného úroku z prodlení z této částky. 11. Žalobkyně po žalované požadovala zákonný úrok z prodlení, a to ode dne 31. 10. 2018 do zaplacení. V dopise ze dne 2. 10. 2018 bylo datum splatnosti stanoveno na 30. 10. 2018, tedy měsíc po vzniku této povinnosti, přičemž v [anonymizována tři slova] nájemní smlouvy byla sjednána splatnost do 15 dnů od porušení smlouvy. Ode dne 31. 10. 2018, kdy žalobkyně zákonný úrok z prodlení požaduje, tak již žalovaná v prodlení byla. 12. Nárok na zákonný úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., jeho výše pak z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a jelikož žalo