18 C 175/2019-43 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 10. 2019 domáhala náhrady škody ve výši 21 876 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 46 858 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení ohledně výměny části oplocení. 2. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně dne 7. 7.2016 podala ke stavebnímu úřadu [obec] žádost o vydání územního souhlasu s umístěním stavby - výměnou části stávajícího oplocení na pozemku parc. [číslo] (s pozemkem parc. [číslo]) v k.ú. a obci [obec], přičemž řízení o této žádosti bylo vedeno pod spis. zn. [anonymizováno] [číslo]. Dne 15. 11. 2016 stavební úřad namísto vydání územního souhlasu zahájil pod [číslo jednací] územní řízení. Po téměř 15 měsících od podání žádosti vydal stavební úřad územní rozhodnutí spis. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], kterým sice rozhodl o umístění stavby, avšak dále zcela bezdůvodně a nesprávně stanovil podmínky pro umístění stavby a její provedení. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen,,krajský úřad") ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], spisová značka: [anonymizováno] [číslo] [rok] [ústavní nález], zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Krajský úřad konstatoval nesprávný úřední postup stavebního úřadu a porušení stavebního zákona (§ 103 a § 109) i správního řádu (§ 2, § 3 a § 68), stejně tak konstatoval opakované nedodržování zákonem stanovené pořádkové lhůty pro rozhodnutí v dané věci a uvedl závazný právní názor, že účastníkem řízení je, mimo žalobkyně, pouze [územní celek] a nikoliv jakákoli jiná třetí osoba. Stavební úřad pak dne 15. 6. 2018 vydal územní rozhodnutí spis. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], ve kterém však opět nerespektoval závazné právní názory krajského úřadu. K následně podanému odvolání žalobkyní krajský úřad svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], spis. zn. [anonymizováno] [číslo] [ústavní nález], zrušil rozhodnutí stavební úřadu a územní řízení zastavil. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský úřad konstatoval, že ze strany stavebního úřadu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť bylo vedeno zcela nadbytečné řízení a jak vydané rozhodnutí, tak i postup stavebního úřadu jsou nezákonné. Rovněž krajský úřad jasně konstatoval, že stavební úřad opakovaně nedodržoval zákonem stanovené pořádkové lhůty pro rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí krajského úřadu bylo žalobkyni doručeno dne 22. 10. 2018. Žalobkyně se proto v souvislosti s tímto řízením domáhá náhrady škody spočívající v odměně jejích právních zástupců, kteří celkem vykonali 11 úkonů, za něž jim žalobkyně uhradila cenu 18 876 Kč, jejíž náhrady se nyní domáhá po žalované, a dále pak vynaložila 3 000 Kč na zpracování posudku rozhledových trojúhelníků. Jelikož navíc řízení před správním orgánem trvalo od 7. 7. 2016 do 22. 10. 2018, tedy 2 roky a 3,5 měsíce, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu, když navíc stavební úřad postupoval vůči žalobkyni diskriminačně, neboť rozhodoval ve skutkově shodných věcech odlišně, domáhá se žalobkyně též náhrady nemajetkové újmy za délku řízení, přičemž za první dva roky požaduje vždy 15 000 Kč, za další měsíce pak částku 1 667 Kč měsíčně, to celé navýšené o 30 % s ohledem na okolnosti případu, celkem tedy 46 858 Kč. Žalobkyně uplatnila u žalované dopisem ze dne 5. 4. 2019 tyto nároky, ale dosud jí žalovaná k těmto nárokům nesdělila žádné stanovisko, ani je neuhradila. Žalovaná je tedy od 5. 4. 2019 v prodlení s úhradou uvedených částek a žalobkyni tak vznikl též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z těchto částek. 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 1. 2020 po rekapitulaci průběhu správního řízení uvedla, že vadná rozhodnutí nikdy nenabyla právní moci, když byla na základě odvolání žalobkyně zrušena, proto jí nelze přiznat náhradu tvrzené materiální škody, přičemž pro úplnost též uvedla, že nesouhlasí s výší této škody, když žalobkyně účtuje úkony, které provedla sama bez právního zastoupení a ani nedokládá, že by tyto úkony právním zástupcům vůbec uhradila. Ohledně nemajetkové újmy je pak třeba, aby na řízen dopadal čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále je„ Úmluva“), což není tento případ, když se nejedná o právo soukromoprávní povahy, ale o právo vyplývající z veřejnoprávních předpisů. Vznik nemajetkové újmy se tak nepresumuje a žalobkyně musí její vznik a výši prokázat, což však nečiní. Proto žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 4. K tomu následně žalobkyně dne 11. 5. 2020 uvedla, že se náhrady škody domáhá v důsledku nesprávného úředního postupu, za který považuje celé územní řízení vzhledem tomu, že celé toto řízení v prvé řadě toto řízení nemělo být vedeno, dále doplnila potvrzení o úhradách úkonů právním zástupcům (a to včetně úkonů, které pro ni byly provedeny a uhrazeny, byť ještě nebyla žalobkyně přímo zastupována). Žalobkyně ve správním řízení navíc byla zasažena na svých právech, zejména na právu vlastnickém a právu na soukromí, proto jí náleží též náhrada nemajetkové újmy za mnohonásobně překročenou délku řízení, jež vůbec nemělo být vedeno. 5. Jelikož žalobkyně současně vzala svou žalobu v rozsahu náhrady nemajetkové újmy ve výši 273 Kč s příslušenstvím zpět, neboť v důsledku administrativního pochybení v žalobě uvedla částku 46 858 Kč namísto 46 585 Kč, bylo řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 8. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], zastaveno. Usnesení o částečném zastavení řízení nabylo právní moci dne 25.7.2020. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující tvrzení: 7. Dne 7. 7. 2016 žalobkyně podala [obecním úřadu (města)], stavební úřad, (dále jen„ stavební úřad“), žádost o územní souhlas s výměnou části stávajícího oplocení na severní hranici pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]. Této žádosti byla přidělena sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (žádost o územní souhlas ze dne 7. 7. 2016, spis stavebního úřadu). Dne 18. 10. 2016 stavební úřad rozhodl o projednání požadovaného záměru v územním řízení dle § 96 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „s.z.“), to vše z důvodu, že záměr či žádost nesplňují podmínky podle § 96 odst. 1 s.z. (usnesení [číslo jednací]). Samotné územní řízení bylo zahájeno dne 15. 11. 2016 (usnesení [číslo jednací]). Dne 8.2.2017 stavební úřad rozhodl o přerušení územního řízení, a to do předložení dokumentace rozhledových poměrů v křižovatce (rozhodnutí SÚ [obec] [číslo jednací]). Dne 1. 3. 2017 podala žalobkyně proti citovanému usnesení o přerušení řízení odvolání sepsané advokátní kanceláří [právnická osoba] Následně dodala i požadovanou dokumentaci - posouzení rozhledových poměrů v křižovatce. Krajský úřad Středočeského kraje odvolání žalobkyně svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil (usnesení [číslo jednací], rozhodnutí [číslo jednací], faktury [číslo] [číslo] 2017, výpis z účtu žalobkyně). Dne 4.10.2017, po opakovaných urgencích žalobkyně, vydal stavební úřad územní rozhodnutí spis. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], kterým sice rozhodl o umístění stavby, avšak dále zcela bezdůvodně a nesprávně stanovil podmínky pro umístění stavby a její provedení (rozhodnutí [stát. instituce], stavební úřad, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací]). Proti citovanému rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby podala žalobkyně dne 24. 10. 2017 odvolání, které dne 7. 11. 2017 ještě doplnila. Dne 19. 2. 2018 odvolací správní orgán rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání s tím, že rozhodování o umisťování stavby je v daném případě nadbytečné, stavebním úřadem nebyly dodržovány zákonem stanovené pořádkové lhůty a účastníkem řízení měla být pouze obec Tursko, nikoli sousedé z okolních pozemků, kteří vůči výměně plotu opakovaně podávali námitky (rozhodnutí [číslo jednací], odvolání žalobkyně včetně doplnění, rozhodnutí [číslo jednací], faktura [číslo] výpis z účtu žalobkyně). Dne 15. 6. 2018 pak stavební úřad vydal v pořadí druhé územní rozhodnutí, proti němuž žalobkyně opět podala dne 3. 7. 2018 odvolání, kterému odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 11. 10. 2018 opět vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil s tím, že stavba žádné územní rozhodnutí ani jakékoliv jiné povolení stavebního úřadu nevyžaduje a jelikož stavební úřad tento závazný právní názor zjevně ignoroval, z důvodu zásady hospodárnosti rozhodl o zastavení řízení, přičemž toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum rozhodnutí] (rozhodnutí [číslo jednací], odvolání žalobkyně, rozhodnutí [číslo jednací]). 8. Žalobkyně si současně během územního řízení několikrát stěžovala na postup a podjatost konkrétních osob řešících její věc na stavebním úřadu, a to jak vedoucím stavebního úřadu, tak starostce, přičemž namítala, že v jiném obdobném případě bylo stavebním úřadem rozhodováno rozdílně, v řízení dochází k nedodržování lhůt a na stížnosti není dostatečně