19 C 145/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne 14. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.500 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 7. 10. 2020 cestoval dopravním prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní a v rámci provedené přepravní kontroly se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Dne 4. 1. 2021 byl žalovaný o zaplacení upomenut zástupcem žalobkyně, dluh však nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“). 4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaný dne 7. 10. 2020 cestoval dopravním prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní, v rámci přepravní kontroly v zast. [ulice] – [název] [anonymizováno] v čase 9:20 hod. se na výzvu pověřené osoby prokázal neplatnou elektronickou jízdenkou, byl vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Žalovaný, jehož totožnost byla pověřenou osobou ověřena z předloženého občanského průkazu, odmítl podepsat zápis o provedené přepravní kontrole. Výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu ke dni 7. 10. 2020 činila 1.500 Kč. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu. 5. Mezi účastníky byla dne 7. 10. 2020 uzavřena smlouva o přepravě podle ust. § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „o. z.“, z níž žalovanému plynula povinnost zaplatit za cestu dopravním prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní jízdné. S ohledem na to, že žalovaný porušil povinnosti cestujícího stanovené v ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., resp. v ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., když se v průběhu přepravy dopravním prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní na výzvu pověřené osoby sice prokázal jízdním dokladem (elektronickou jízdenkou), ale tato nebyla platná (v tom smyslu, že žalovaný nastoupil k přepravě, ač nezaplatil jízdné), vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný přirážku ve výši 1.500 zaplatil, přičemž ve vztahu ke vzniku a trvání nároku žalobkyně je bez právního významu, že žalovaný odmítl podepsat zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný nevznesl v průběhu řízení žádnou obranu proti uplatněnému nároku, ač tak učinit mohl. Z uvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dluh ve výši 1.500 Kč. V návaznosti na vznik prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu tím, že dne 7. 10. 2020 svůj dluh nesplnil (ust. § 1968 věta první o. z.), vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Výši úroků z prodlení bylo na místě určit dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost nahradit úspěšné žalobkyni její náklady řízení. Ty jsou tvořeny: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 200 Kč za každý jeden účelně provedený úkon právní služby (ust. § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 600 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a za podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.); 2/ náhradou hotových výdajů ve výši 100 Kč ke každému jednomu účelně provedenému úkonu právní služby (ust. § 14 b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 300 Kč; 3/ zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Položky pod body 1/ a 2/ se navyšují o zákonnou sazbu DPH (21 %). Náhrada nákladů řízení činí po součtu jednotlivých jejích položek celkem 1.489 Kč. 7. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.