25 C 17/2020-57 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 6 466,90 Kč s tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 27. 1. 2017 uzavřena smlouva o běžném účtu, přičemž žalovaný se dostal na účtu do záporného zůstatku. O tomto byl žalovaný informován, ale přesto tento nepovolený debet neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným vyjádřil prostřednictvím opatrovníka mu ustanoveného, který uvedl, že nárok neuznává, přičemž namítl, že dokumenty byly žalovanému žalobcem zasílány na jinou adresu, než byla uvedena ve smlouvě. 3. Žalobkyně k tomuto uvedla, že adresa [adresa], Itálie, byla žalovaným uvedena ve smlouvě o bankovních službách ze dne 27. 1. 2017, která byla uzavřena později, než smlouva o běžném účtu ze dne 21. 7. 2021, s ohledem na to se tak ve smyslu obchodních podmínek stala kontaktní adresou. Předžalobní výzvy pak byly zaslány na všechny známé adresy. 4. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 27. 1. 2017 smlouvu o běžném účtu v EUR (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu v EUR pro žalovaného žalobkyní (Smlouva o běžném účtu ze dne 27. 1. 2017, Sazebník [právnická osoba]). Součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky (Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]). Žalobce evidoval na účtu žalovaného záporný zůstatek ve výši 253,99 EUR, o čemž byl žalovaný informován a opakovaně urgován k jeho úhradě, k čemuž nedošlo, načež byl účet zrušen, a to v důsledku zániku smlouvy odstoupením od smlouvy ze strany žalobce, o čemž byl žalovaný rovněž vyrozuměn (výzva k vrovnání nepovoleného debetu ze dne 15. 4. 2019, historický výpis úvěru, odstoupení od smlouvy ze dne 20. 5. 2019, oznámení o zrušení účtu ze dne 18. 6. 2019, periodický výpis k období 7. 6. - 17. 6. 2019). Žalovanému tak vůči žalobci vznikl dluh ve výši 6 486,90 Kč, ke dni 3. 7. 2019 uhradil 20 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dne podání žaloby na svůj dluh ovšem ničeho neuhradil (Předžalobní výzva k úhradě ze dne 9. 10. 2019, podací arch). 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalovaným a žalobcem byla uzavřena smlouva o účtu, na základě níž byl žalovanému zřízen účet, a to v souladu s § 2662 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Žalovaný se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, dle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, provede převod peněžních prostředků účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Žalovanému vznikl dluh žalobkyni ve výši 6 466,90 Kč, žalovaný tento dluh, resp. nepovolený debetní zůstatek neuhradil, dle § 2665 občanského zákoníku se na tento případ přiměřeně použijí ustanovení o úvěru, kdy dle § 2396 občanského zákoníku je úvěrovaný (žalovaný) povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci a že jeho nárok je důvodný, na základě čehož žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 445 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 466,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 500 Kč ve výši 945 Kč. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud přistoupil, neboť v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Závěr, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, soud učinil na základě porovnání několika žalob od téhož žalobce, kdy je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv, ovšem jinak se jejich text nemění. Plnění k rukám advokáta je odůvodněno § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.