30 C 155/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující plnění, které byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu smlouvy o vedení běžného účtu. 2. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť v době od do přečerpal věřitelem vedený bankovní účet nad rámec sjednaného limitu, čímž na tomto účtu dosáhl nekrytého záporného zůstatku (tzv. nepovoleného debetu). Tento dluh věřiteli ani přes jeho výzvu neuhradil. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené Smlouvy, tak tvoří: dlužná jistina 7 903,30 Kč, dlužné smluvní úroky a úroky z prodlení 620,08 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.Též žalobkyně se k jednání nedostavila a proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy: Smlouva o bankovních produktech a službách ze dne [datum], Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] o vyčíslení dluhu,Ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne [datum], Oznámení o otevření Úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ze dne [datum], Výpis z úvěrového účtu ze dne [datum], Předžalobní upomínka, Poštovní podací arch, Sazebník poplatků, z jejichž obsahu zjistil, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Postupitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách„ Smlouva“, a současně umožnil žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku Flexikredit Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb.Dle Smlouvy se záležitosti výslovně neupravené ve smlouvě, řídí Všeobecnými obchodními podmínkami, které tvoří nedílnou součást Smlouvy (dále jen„ VOP“). Dle článku XVIII. Závěrečná ustanovení odst. 347 VOP si Postupitel a žalovaný sjednali změnu místní příslušnosti tak, že k rozhodování je místně příslušný shora nadepsaný soud. 5. Dne [datum] uzavřel Postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum], které odeslal Postupitel. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni. 6. Žalovaný, na základě Smlouvy, čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 7903,30Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy se žalovaný dostal do prodlení, a tak věřitel využil svého oprávnění uvedeného v článku I. [ulice] ustanovení odst. 44d VOP, a předmětnou pohledávku zesplatnil, jako důkaz žalobce přikládá Oznámení o vyčíslení dluhu. Pohledávka se tak stala splatnou k [datum]. Případ prodlení s plněním Smluvních povinností žalovaného je rovněž zachycen v historickém výpisu, jenž je přílohou této žaloby. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k plnění dle §142a odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z těchto částek však navzdory zaslání výzvy k plnění neuhradil žalovaný, ke dni podání žaloby, ničeho a je tedy s úhradou v prodlení. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný s věřitelem uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu, na jejímž základě čerpal z věřitelem vedeného bankovního účtu prostředky tak, že dosáhl nepovoleného záporného zůstatku, a to aniž by prokázal, že jistinu tohoto nepovoleného debetu vrátil. 8. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citované zákonné ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nevrácenou jistinou čerpaných prostředků s kapitalizovaným úrokem z úvěru a bankovními poplatky, včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení. Podle § 23 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se ustanovení § 7 odst. 1 až 3, § 12, 13 a § 16 odst. 2 věta druhá a § 16 odst. 3 se použijí i na právní vztahy vzniklé ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené na dobu neurčitou přede dnem účinnosti tohoto zákona. Podle § 12 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel oprávněn, je-li to sjednáno ve smlouvě, ukončit spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou písemnou výpovědí, a to v listinné podobě nebo na jiném nosiči dat. 9. Povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 zák. [číslo]. Výše úroku z prodlení (konkrétně specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku) byla soudem stanovena dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 112 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 523,38 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.